ArtCafé – Polygloti (2018)

Tereza Jandová, doktorandka Fakulty humanitních studií, oboru Integrální studium člověka – Obecná antropologie ovládá desítku jazyků a věnuje se i jejich výuce. Ovšem otázku na přesný počet ovládaných jazyků nemá ráda. „Odpověď je jenom číslo, a to nemůže nic podstatného vystihnout,“ vysvětluje. Studium jazyků je podle ní proces a jejich znalost se každým okamžikem mění.

Marián Sloboda, vedoucí katedry středoevropských studií FF UK zbývající se sociolingvistikou, Terezina slova potvrzuje: „Některé jazyky zapomínáme, jiné známe jen v určité oblasti. EUROBAROMETR se například ptá pouze na to, kterými jazyky jsou Evropané se schopni domluvit. Neznáme tedy hloubku jejich znalosti a faktické znalosti se taktéž neprověřují.“ Podle Filipa Smolíka, vedoucího laboratoře Psychologického ústavu a Laboratoře behaviorálních a lingvistických studií, hraje svou roli i to, jak rychle dokážeme přepínat mezi jazyky a kolik z nich používáme na denní bázi.

I mateřský jazyk se dá zapomenout

Měřit obecnou znalost cizích jazyků ve společnosti tedy má své limity a pozornost se zaměřuje spíš na proces učení se jednotlivých řečí. Docent Smolík dokáže úroveň jazyka měřit v jazykové laboratoři pomocí úloh. Zkoumá se například schopnost písemných dovedností, rozumění plynulému textu, pochopení konverzaci či vtipům atd. Laboratoř se v tuto chvíli zaměřuje například na měření znalosti mateřského jazyka u dětí ve věku 24 – 27 měsíců.

U mateřského jazyka řeší lingvisté zajímavou otázku, zda ho započítávat do ovládaných řečí. Marián Sloboda upozorňuje, že znalost mateřského jazyka není automatická a doživotní. Někteří lidé svůj mateřský jazyk v průběhu života zapomenou. Často se tak děje u migrantů. Pokud se v nové zemi cítím jako doma, začnu si pak také lépe osvojovat tamní jazyk, což způsobí, že pomalu začnu zapomínat svou mateřskou řeč. „Známým příkladem je Ivan Lendl, který češtinu zapomínal. Naopak někteří emigranti, kteří se do České republiky vrátili po 40 letech, češtinu skoro nezapomněli,“ doplnil Smolík.

Chuť identifikovat se s novým prostředím vyzdvihuje Tereza Jandová jako klíčový motivační faktor: „Obecně, motivace pro studium jazyků je nejdůležitější. Vybrat si osobní důvod, a pak to jde mnohem snáz. Asi nejdůležitější je motivace zapadnout do místní společnosti. Já se třeba řečtinu učila proto, abych se mohla lépe věnovat studiu filozofii.“

Je dobré, aby děti odmala věděly, že na světě existuje více jazyků

Podle Filipa Smolíka se v dětství učíme jazyky mnohem snáz. „Předpokládá se, že naučit se jazyk na úrovni mateřského, lze pouze v dětském věku, kdy je senzitivita dětí nejvyšší.“ Zejména schopnost dobře se naučit zvuk cizího jazyka, je asi tím nejobtížnějším. Už ve věku 5-6 let se schopnost imitace snižuje, oproti znalosti jazyka, který používáme od narození. Na děti se ale vyplatí odmala mluvit cizími jazyky – naučí se tak totiž vnímat již od mala, že na světě existuje více jazykových kódů, a pochopí, že ten mateřský bude jen jedním z mnoha.“

To potvrzuje i Tereza Jandová, která svému sedmiměsíčnímu synovi vypráví pohádky a zpívá v několika jazycích. A jak ho bude vést k jazykům dál? „Z mé praxe vnímám jako klíčové zvolit správnou metodu, jak jazyk vyučovat. Lektor by měl nejprve zjistit, jakým kanálem jeho student nejlépe vstřebává informace, a takový postup používat. Zabírá to čas, ale v ideálním stavu je třeba se přizpůsobit studentovi.“ Někdo si potřebuje slovíčko říct, jiný napsat rukou na papír, další jej chce vidět před sebou. „Chce to osobní přístup a zasazovat výuku jazyka do života studentů, aby mluvili o tom, co je jim blízké. Také se vyplatí stavět výuku do příběhů – tedy učit se souvislosti v příbězích, nikoli jednotlivosti vytrženě z kontextu. A ideálně opět na větách, které se vztahují k našemu životu,“ uzavírá svá doporučení Tereza Jandová.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a hudby od Davida Sylviana, kterou vybíral Pavel Zelinka, si můžete poslechnout zde.