Jak se dluží sen (2018)

Přidal: Premek |

Březen 24, 2018

Tereza Reichová. Nájmy se šplhají nahoru, každý kdo má šanci dostat hypotéku, si rychle spočítá, že splácení vlastního bydlení s poplatky ho vyjde podobně jako nájem bytu. A bydlet ve vlastním domě se zahradou? Kdo by to nechtěl. Co dělá dluh s psychikou? Nezačneme se chovat jinak? Neměníme své životní nastavení? A je vůbec zdravé dlužit?

Natočeno 2018. Premiéra 25. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Po premiéře následovalo Noční Mikrofórum. Moderuje Romana Růžičková. Host: Daniel Hůle, specialista na dluhovou problematiku z Člověka v tísni.

Lit.: Reichová, Tereza: „Jakoby na vás někdo pověsil pytel cementu.“ Dokument Jak se dluží sen, popisuje, co se děje s psychikou člověka, když si vezme půjčku. In web ČRo 2 Praha, 25. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na dluzích stojí ekonomika a skrze půjčky se formují lidské životní cesty. O půjčkách končících exekucemi nebo o lichvářských praktikách soukromých firem a bank se mluví. Mne ale zajímalo, co se děje s člověkem ve chvíli, kdy se zadluží.

Nájmy se šplhají nahoru. Každý, kdo má šanci dostat hypotéku, si rychle spočítá, že splácení vlastního bydlení s poplatky ho vyjde podobně jako nájem bytu. A bydlet v bytě, kde se nebude dohadovat s majitelem nebo ještě lépe ve vlastním domě se zahradou? Kdo by to nechtěl?

Pokud nejde jen o investici, je za tím často vize, kde vládne klid, rodinná pohoda a odpočinek. Častým argumentem pro rozhodnutí vzít si půjčku bývá, že přece jde kdykoliv nemovitost zase prodat a v případě nesnází se dluhu zbavit. Málokdo si ale dokáže reálně představit situaci, která by ho k tomu donutila. Přitom možných scénářů, kdy se situace může zamotat, je nepočítaně.

Rozpad vztahů

Natáčela jsem i s tesaři, kteří nám stavěli náš dům. Kromě osobních zážitků s dluhy vidí při práci na stavbách rozklady rodin, které jdou tvrdě za svým snem. „To je tak. Chlap sedí celý týden v práci, domů se vrací až v noci, jen aby bylo dost peněz. Žena s dětmi celý týden krouží kolem domu, až konečně přichází víkend. Velká očekávání z obou stran. – Tak půjdeme do kina? – Vždyť máme domácí kino! – Tak do bazénu? – Vždyť tu máme bazén! – My jsme tu celý týden, chceme jet někam ven. – Ale já celý týden kvůli tomu domu dřu a chci si to tu taky užít,“ líčili řemeslníci. S nadsázkou zkrácená realita mnohých míst, kde stojí domy různých podob a velikostí na jedné louce.

Právě vliv pravidelných splátek na partnerskou pohodu popisuje mnoho lidí. V dokumentu i má švagrová přiznává, že právě obava o manželství je na splácení hypotéky to základní. Vzájemné výčitky jsou denním chlebem, protože nezbývá dost peněz na jiné potřeby rodiny. Důvodem bývá i to, že při nastavování výše splátky člověk nemusí odhadnout budoucí reálné potřeby.

Párům dává zabrat i následná neschopnost šetřit si „pro strýčka příhodu“. Když se pak například rozbije auto, je nutností další půjčka, a tedy další stres, se kterým se rodina potýká. A do toho se vkrádá nejistota: Co by mohl znamenat rozpad našeho vztahu pro budoucích třicet let splácení?

Zkrocení zaměstnaných

Moment, kdy do půjčky vstoupíme, umí zasáhnout duši, aniž bychom na to byli připraveni. „Jakoby na vás někdo pověsil pytel cementu a vy už jste neměl šanci si ho sundat.“ Tak to popsal můj kamarád, když si po třetím pivu stěžoval, že nemůže změnit kvůli pravidelným splátkám zaměstnání, protože je to risk.

Další z přátel mi vyprávěl historku z pracovního pohovoru. „Máte hypotéku?“ – „Nemám.“ – „Tak to se omlouvám, preferujeme zaměstnance s hypotékou.“ Zadlužený člověk je loajální firmě. Nebude se vymezovat vůči vedení, v zaměstnání spíše zůstane. A nemoc? Tu si často rozmyslí. A když nějaká dlouhodobá přijde, raději nemyslet, co to znamená.

Pocit moci

Tesař Pavel mi popisoval, jak dobře mu udělalo, když mu banka potvrdila, že má nárok na půjčku. „Statut ‚mám na to‘ mi dodával pocit, že jsem vyvolený a veškeré nejistoty o možnosti splácení šly stranou. Byl jsem ten, co si mohl dovolit si půjčit.“ Pavel ale i přes to, že splátky bez problémů mořil, málem skončil na ulici.

Náš soused si pocit moci zažil z jiného pohledu. Byl tím, kdo v bance seděl na druhé straně přepážky. Měl moc ovlivňovat lidské osudy, ale pocit viny ho nakonec donutil odejít. „Není příjemné vidět, když v jednu chvíli přede mnou sedí člověk, který ty peníze potřebuje, chce je, nutí mě k tomu, abych já ten systém ovlivnil. A vzápětí přijde člověk, který sedí a pláče, že potřebuje peníze zase na to, aby vykryl jiný úvěr, protože mu chodí do jeho bytu nebo domu exekutor a zabavuje mu věci,“ líčil soused. Vytloukání klínu klínem, v tomto případě půjčky pro splacení půjček, je kolotoč, ze kterého se těžko člověk vyhrabe.

Co s tím?

Nejde tu ale jen o hypotéky, ale o půjčky všeho druhu. Půjčit si v rámci rodiny může být výhra, ale taky to umí rozbít cenná pouta. Navíc často ten dříve zmíněný „pocit pytle cementu“ umí člověka proměnit. Nevěřila bych tomu, kdybych to sama nezažila. Pokud s dluhy přichází strach, umíme se pomalu proměnit v ty, kteří v dědictví začnou doufat více, než je zdravé. Anebo se jim do života připlete závist.

Jedna z postav mého dokumentu zadoufá, že dnes již mladí lidé mají ve školních osnovách zabudované základy finanční gramotnosti, které starším generacím chybí. Když ale sednete k internetu, těžko něco takového najdete. Umět chytře zvážit, zda půjčka a rizika s ní spojené za splnění snu stojí, je um, který by vyřešil mnoho problémů.

Radiodokument