Macbeth (2018)

Pouhé odvyprávění notoricky známého příběhu dnešním jazykem Nesbømu nestačilo, proto si vymínil, že z předlohy vytáhne jen základní kostru. Kulisy se mění, motivy lidských činů zůstávají i po staletích stejné. Román se opírá o původní postavy i události, zasazuje je však do nových souvislostí. Ponechaná jména postav či citace z předlohy působí jako zamrkání na čtenáře, aby bylo jasné, že tady nejde o bezbožné vykrádání klasika, ale spíše snahu ukázat poselství příběhu v kontextu dnešního světa.

Určitě se ale Nesbø nezavděčí všem. První půlka knihy působí spíše jako dystopický příběh o bezútěšnosti světa, v němž vše spěje k tragickému konci. Žádná z postav není příliš sympatická, což čtenáři brání v tom, aby si k některé našel cestu. Puritány může zmodernizovaný Macbeth plný drog a špíny podsvětí od dalšího čtení odradit. Pokud se ale ve čtení dostanete až ke druhé půlce, kdy jsou již karty rozdány, a projeví se skutečné charaktery, závěr už si ujít nenecháte.

Nedostatky předlohy může často vyvážit kvalitní provedení audioknihy. Ta přichází současně s tištěnou verzí pod hlavičkou Nakladatelství Práh. O výrobu se postaral tým vydavatelství OneHotBook, u něhož doposud příběhy Joa Nesbøho také vycházely. Za mikrofon se pod režijním dohledem Petra Mančala usadil Václav Neužil. Ten ostatně nedávno načetl i Nesbøho Půlnoční slunce. Jeho podání potěší zejména ty, kdo mají rádi dynamické a živé čtení. Neužil často mění herecké polohy, vždy v souladu s tím, co postavám předepsal autor. Tu nasadí tón zpěvavý, jinde zase hluboký a klidný, nezalekne se ani ráčkování či úlisného vemlouvání. Všechny důležité postavy utkví posluchači svým projevem v paměti, nejvíce to však platí pro samotného antihrdinu Macbetha.

U něj se pouhým hlasem podařilo interpretovi zachytit celý složitý vývoj. Zpočátku sympatický a zdravě sebevědomý projev se postupně radikálně mění. Spolu s tím, jak opětovně upadá do závislosti na drogách a propadá šílenství, Macbethův hlas hrubne a vyjadřování těžkne. Stejně jako se mu rozmazává střízlivé vidění reality, ztrácí i jeho řeč pevné kontury a spolu s vědomím zamlžuje jeho slova háv šílenství. Pochmurná doprovodná hudba s dominantními kytarovými a klávesovými motivy příjemně doplňuje mluvený projev. Potěší rovněž čistý a vyvážený zvuk celé audioknihy, za který patří dík zvukařce Karolíně Škápíkové.

Nesbøho Macbeth je sice moderní thriller, Shakespearovu odkazu se však zcela nezpronevěřil. Zhoubná touha po moci, známá již z originálu, nosným motivem zůstává, je pouze zabalená do současného hávu. Možná si také myslíte, že tím, že se Nesbø musel držet originální šablony, přichází kniha o veškerý moment překvapení. Není tomu tak. Zkušený seveřan si našel dostatečně velký manévrovací prostor k tomu, aby dokázal posluchače ošálit a všechny karty vyložit na stůl až v závěru, v němž odhalí, kdo vyšel ze všech událostí jako skutečný vítěz. Za toho se ostatně může považovat i posluchač audioknihy, jemuž se orientovat ve spletitém ději pomáhá osobitý projev Václava Neužila.