Sergej Jesenin, Černý muž (2018)

Přidal: Premek |

Duben 13, 2018

Připravil Petr Kobzev. Rozhlasová kompozice inspirovaná básní Sergeje Jesenina Černý muž. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravil ČRo Brno v roce 2018. Premiéra 14. 4. 2018 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ruský básník Sergej Jesenin zápasil se svým „černým já“. In web ČRo Brno, 13. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Petr Kobzev studuje na JAMU v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. K rozhlasové adaptaci si vybral báseň Sergeje Alexandroviče Jesenina (1895 – 1925) Černý muž. Ve své nahrávce pracuje s originálním textem v ruštině i s českým překladem Miroslava Staňka. Autor adaptace Petr Kobzev se stal také interpretem této básně.

Sám nad svou adaptací Jeseninovy poezie uvažuje takto:

„Svět není černobílý. Avšak každý z nás dojde v životě k momentu, kdy se mu bude zdát, že existují pouze dvě varianty – černá a bílá. K tomu dochází na celospolečenské úrovni, s čímž se vyrovnáváme jednodušeji, neboť máme možnost se do sporu nezapojovat. Kdy však rozkol ignorovat nemůžeme, ba dokonce nesmíme, je, když k němu dochází uvnitř nás samých.

Život v dostatku západního světa s sebou nese negativní vliv na naši psychiku. Neuropsychiatrická onemocnění a nevídané přívaly stresu v současnosti představují jednu z největších hrozeb lidstva. Každá kladná vlastnost se v naší duši zrcadlí svým černým odrazem. Z různých důvodů a okolností může lidská bytost uklouznout na vratkých miskách duševní rovnováhy. V tu chvíli člověka začíná ovládat deprese, závislost, komplex.

Onemocnění ducha nejsou ničím novým a mnohé zdánlivě silné osobnosti jim v minulosti podlehly. Ruský básník Sergej Alexandrovič Jesenin (Puškin 20. století, jak o něm často hovořili jeho současníci) se na sklonku života točil ve víru alkoholismu a beznaděje.

Člověk, jenž se vyznačoval bujarým charakterem, chutí žít a milovat, během několika let uvadl a jeho duše vybledla. Ztratil víru v revoluci, v nově vzniklý stát i v sebe samotného. Začal vídávat své černé já – Černého muže. Tento temný prvek je vcelku častým jevem, který se objevoval v dílech dalších ruských literátů, jako třeba u Alexandra Puškina v Malých tragédiích či u Vladimíra Vysockého v básni Černý člověk.

Poslední báseň, kterou kdy Jesenin dokončil, byla o konfrontaci s černým počátkem člověka. Vydal ji měsíc před smrtí, na sklonku roku 1925 zpoza zamřížovaných oken moskevské psychiatrické léčebny.“

Literární pásma