Čínská elektronická stabilizace společnosti? (2018)

Prezident Miloš Zeman celkem nedávno pravil, že se do Číny jezdí učit, jak stabilizovat společnost. Vysloužil si tím ostrou kritiku, i díky tomu, že mnozí za tím tušili metody z dob Mao Ce-tunga. Ovšem Čína se překotně modernizuje a nyní již zkouší věci, které se možná stanou i naší budoucností. Vždyť, jak se říká, pokrok nezastavíš.

Čínská vláda ve vybraných oblastech testuje elektronický systém bodující politické smýšlení, finanční kázeň nebo třeba péči o staré rodiče. Je založen na propojení informací z trestního rejstříku, bankovního konta či z jiných podobných databází s údaji ze sociálních sítí.

Lidé jsou dle takto získaných dat bodováni, za pozitivní skutky, například třídění odpadu, se jim body přičítají, a naopak, za různé přestupky odečítají – například za pomluvu na internetu.

Západní civilizace opět na rozcestí

Vysoké bodové skóre otevírá celou řadu možností, třeba levnější úvěr v bance, nízký „sociální kredit“ má být „oceněn“ pestrou škálou sankcí, konkrétně například výpovědí z práce, nemožností zaujmout manažerské místo, zapovězeným přístupem do luxusní restaurace, zákazem pro studium dětí na prestižní škole, vyloučením z pronájmu státních pozemků, špatnou pozicí na internetové seznamce nebo vyřazením z okruhu těch, kteří si smí koupit letenku do první třídy, jízdenku do lůžkového vlaku či zájezd.

Městská hromadná doprava má pak zanedlouho vyhlížet tak, že každý obličej bude přímo spojený s bankovním účtem, a cestujícímu tudíž při nástupu do autobusu, tramvaje nebo metra odpadne starost, má-li koupenou jízdenku či zda si doma nezapomněl nějakou tu lítačku. Tyto zbytečnosti nahradí skenery obličejů.

Ale pozor – člověk s takříkajíc provařeným elektronickým ksichtem, tedy někdo, kdo má na kontě pozdní příchody do práce, haldy nevytříděného odpadu či kritiku vládní politiky na internetu, si už nenastoupí nikam. Systém ho zkrátka nepustí.

Podobný sběr i používání dat se exponenciální řadou rozvíjejí všude ve světě, i u nás. A snad jediný podstatný rozdíl ve srovnání s Čínou spočívá v tom, že v Říši středu hodlají vše pospojovat do jednoho klubka.

Člověk ovládnutý a zotročený svým vlastním výtvorem – technikou, hrozivá vize, jíž se mnoho lidí dodnes vysmívá poznámkou, že je to jen „nějaká sci-fi“, tak spěje k naplnění mílovými kroky. Chytrým telefonem proces začíná, chytrými městy pokračuje a vše může vyvrcholit chytrým globálním státem, řízeným nějakým „Centrálním mozkem lidstva“. Svobodné volby? Ale jděte, v elektronické technoutopii budou pochopitelně anachronickým přežitkem.

Západní civilizace tak opět stojí na rozcestí. Dokáže odolat pokušení života v krásném čistém světě plném strojově pracovitých, ale i strojově vlídných lidí?