Ferdinand Peroutka 120 (2015)

Před 120 lety narodil se Ferdinand Peroutka, prominentní novinář první československé republiky, vydavatel revue Přítomnost, zakladatel Rádia Svobodná Evropa a našeho komentářového pořadu, který dodnes vysíláme pod názvem Názory a argumenty v Českém rozhlase.

Zemřel před 37 lety, 11 let před koncem totalitního režimu, v jehož pád nepřestal nikdy věřit, i když v pochybnostech, které ho provázely celý jeho život.

Je otázka, jestli i po bezmála 40 letech si někdo bude pamatovat prezidenty a politiky, Peroutkovo jméno je stále symbolem poctivé žurnalistiky, i když samozřejmě dobově ovlivněné.

Je spojeno hlavně s revue Přítomnost, intelektuálním časopisem, který ač s malým nákladem, ovlivnil veřejný prostor obnoveného českého státu, který vstoupil do dějin jako Československo.

Peroutka přejal ideu jeho zakladatelů, českých nacionalistů, střihnutých ovšem idejemi západní demokracie francouzského, britského a zejména amerického typu.

Věřil podobně jako oni, že jedině demokracie a humanistické ideály mohou z něho učinit domov i pro jiné národnosti, než jsou původně státotvorní Češi. A další stabilitu mu mohou zajistit i sociální reformy, něco, čemu dnes říkáme sociální stát.

Také věřil ve svobodnou a otevřenou žurnalistiku. Tu se snažil s podporou samotného prvního československého prezidenta Masaryka a podnikatelské rodiny Stránských provozovat ve svém časopise, kterému z hlediska dnešních kritérií objektivnosti a vyváženosti bylo možné ledacos vytknout.

Činil tak ale v mimořádně složité době. Ve 30. letech minulého století se doba vymkla z kloubů a být demokratem bylo skoro životu nebezpečno. Mladou československou republiku ohrožovaly snad všechny světové strany.

Idea mnohonárodnostního státu se nedařila, Češi měli málo času na vybudování středoevropského Švýcarska a Slováci, Maďaři, a zejména Němci dávali najevo, že Československo není jejich státem.

V Německu, Rusku, Itálii vládli diktátoři, později jedni z nejkrvavějších v historii, Hitler, Stalin, Mussolini, kteří měli v Československu své agentury, působili tu čeští fašisté, hlásící se ke svému italskému vzoru, sudetoněmečtí nacionalisté, otevřeně spolupracující s Hitlerem, a čeští komunisté, jejichž nový předseda Gottwald podřídil svou stranu Stalinovi a vyhnal z ní původní zakladatele.

Za této situace zůstával Peroutka věrný demokracii, ideálům humanismu a svobodě slova. Upřímně komentoval a analyzoval situaci a zoufale hledal nějaký modus vivendi pro malou středoevropskou demokracii v těchto běsech času. Někdy to ne úplně odhadl a je příliš jednoduché ho za to dnes moralizovat.

Obviňovat ho z obdivu k nacismu, nebo dokonce z antisemitismu je zcela absurdní. Peroutka byl veřejný intelektuál a dochovalo se mnoho jeho myšlenek.

Poměřovat ho dnešními měřítky není možné. Je možné usnadnit práci Kanceláři prezidenta Zemana, jak známe Peroutku, mohl někde dokonce říci či napsat, že Hitler je gentleman.

S naprostou jistotou je možné ovšem dodat, že to nebyl obdiv k německému diktátorovi, ale víra, že tehdejší politikové prostě splní své závazky, že například nenapadnou sousední státy.

Gentleman, to bylo tehdy oblíbené slovo, sám Peroutka jím totiž byl, on svá slova opravdu žil.

Proto také nacisté dobře věděli, s kým mají tu čest, a odvezli ho do koncentračního tábora Buchenwald hned po okupaci, kde strávil celou válku a nereflektoval ani na nabídku vydávat Přítomnost v kolaborantském duchu. Takového gesta by byl asi jen málokdo schopen.

A po roce 1948 nečekal na nové uvěznění novou komunistickou totalitou a odešel do emigrace, ve které byl celý život nešťasten, přestože léta byl i zde symbolem české demokratické žurnalistiky a politiky.

„Toto je Vaše stanice, pane Peroutko,“ řekl při zahájení československého vysílání Rádia Svobodná Evropa renomovaný americký publicista a předseda Výboru pro Svobodnou Evropu C. D. Jackson.

Dílo Ferdinanda Peroutky je možná dnes už trochu pozapomenuto, jeho styl možná už dnes trochu archaický, jeho ideály zastaralé a brát do úst si ho už může i kdejaký prezident.

Přesto pro české novináře je stále inspirací a jeho životní i profesionální pohled často nedostižným vzorem.