Andrej Babiš jako spasitel? (2018)

Podobné případy nejsou příliš časté, v zemích s demokratickou tradicí lidé většinou člověka s takovou zátěží nezvolí. Ovšem naše společnost zatím neprokazuje příliš velkou oddanost ideálům demokracie.

Navíc – nejenom v ČR – klesá počet voličů, kteří se rozhodují na základě racionální úvahy, a roste podíl těch, kteří se nechají vést svými dojmy a obavami, případně volí proti něčemu. Z toho důvodu roste poptávka po politicích-spasitelích. Takovým spasitelem – aspoň v českých podmínkách – Andrej Babiš rozhodně je.

Demokratické zřízení, jak již bylo mnohokrát zdůrazňováno, nestojí jen na nastavení správných pravidel. To nakonec ukazuje způsob, jakým některé instituce a jejich představitelé zacházejí s ústavou. Demokratické instituce tvoří lidé a je třeba, aby každý z nich měl demokratická pravidla zažitá a automaticky je respektoval.

To je samozřejmě snadnější, když o nic nejde, ale ve chvíli, kdy se nějaká – podle zákona nezávislá – instituce ocitne pod mocenským tlakem, začíná být rozhodující, jakou osobní integritou disponují její vrcholní představitelé, jak jsou schopni a ochotni odolávat mocenskému tlaku, kolik mají odvahy a síly trvat na demokratických principech.

Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo dosud probíhalo v mezích obvyklých pro vyšetřování podobných kauz. Určitý zlom nastal ve chvíli, kdy se Andreji Babišovi nepodařilo získat imunitu a kdy přešel do protiútoku.

Kdo tahá za delší konec

Jak víme, za první cíl si zvolil Generální inspekci bezpečnostních sborů a jejího ředitele Murína. Ten sice nejdřív tlaku premiéra v demisi vzdoroval, ale poté, co Babiš zahájil kázeňské řízení a otevřel bezpečnostní prověrku, Murín sám rezignoval a vyklidil pole. Splnil tak to, co po něm Babiš požadoval.

Je úplně jedno, zda za vším byly jen zdravotní důvody, nebo obava z toho, co na něho Andrej Babiš vytáhne. Pan Murín prostě tlak neustál, což není dobrý signál do budoucna, uvážíme-li, že šlo o zkušeného policistu.

Jak se v podobné situaci zachovají mladší, méně zkušení a po kariéře toužící policisté? Podíváme-li se na vedení policie, příliš zásadových a svému poslání oddaných policistů tam nevidíme.

Hořkou pachuť zanechává v této věci i chování státních zástupců – včetně toho nejvyššího – kteří byli dosud vnímáni jako garanti rovné přístupu ke spravedlnosti. Potvrzuje se, že nedostatek demokracii oddaných státních zaměstnanců je jeden z našich největších problémů.

Výsledek souboje o kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů tedy naznačuje, kdo v nadcházející zkoušce tahá za delší konec provazu. Idea demokracie to bohužel není.