Němí svědci historie – Kojetínská synagoga (2018)

„Židé v místech, kde se usadili, často pozvedli obchod, disponovali finančními prostředky, takže i vrchnosti sloužili jako bankéři,“ vysvětluje historik Ján Kadlec. Naopak bylo Židům zpravidla zapovězeno vlastnit půdu a museli také platit vyšší odvody. Právě v Kojetíně i v nedalekém Tovačově však najdeme z tohoto pravidla výjimku. Kojetínští Židé totiž měli i dobytek a louky. V 16. století za Pernštejnů se dařilo městu i místní židovské obci.

V roce 1726 byl vydán familiantský zákon, který významně omezoval sňatky a právo pobytu Židů. Z původních 59 v té době povolených se Židovská ulice později rozšířila na 83 domků skromného rozsahu.

Zdejší židovský hřbitov byl založen patrně severně od centra města v druhé polovině 15. století, jeho existence je doložena až po roce 1550. Poslední pohřeb se tu konal v roce 1942.

V centru Kojetína stojí synagoga. Stojí v zahnuté ulici, kde dříve Židé směli bydlet a která dnes nese název Husova. Stavba v současnosti slouží jako kostel Československé církvi husitské. Pamětní desky na zdi připomínají oběti, které zahynuly v době druhé světové války. Dne 22. června 1942 bylo z Kojetína deportováno 51 Židů do Olomouce a dál do koncentračních táborů. Z nich se vrátil pouze jediný, který dožil ve Znojmě.

Vedle synagogy stojí rabínský dům neboli škola, která dnes slouží také Československé církvi husitské. Židům tu patřil i cukrovar a pivovar, po nich tu už nezůstala památka. Původ obyvatel připomínají malé domky dříve Židovské ulice. Vedle synagogy se rozkládá parčík, na jehož místě kdysi byly zahrádky a louky.