Kámen spadlý z Ficova srdce (2018)

Ale cosi jako spojenec v nejvyšší ústavní funkci byl samozřejmě vítaný. A Kiska v zásadě očekávání protestujících nezklamal: hovořil o nedůvěryhodnosti a korupci, vyzval k rekonstrukci vlády a jistě přispěl k demisi premiéra Roberta Fica.

Jenže když z vládní koalice neodešly ani Slovenská národní strana a hlavně Most-Híd, od něhož se to čekalo, a tím by se otevřela cesta k předčasným volbám, prezidentovy možnosti dál zasahovat více méně končily. Leda by balancoval na ústavní hraně, navíc se značně nejistým výsledkem.

Vcelku odvážně tedy ještě odmítl první verzi nového kabinetu Petra Pellegriniho (šlo hlavně o klíčový post ministra vnitra), ale s druhou variantou už korektně souhlasil. A těžko mohl zabránit tomu, aby si Fico jako předseda hlavní vládní strany udržel suverénní vliv na chod věcí i coby řadový poslanec. 

Překážející prezident

Dosavadní politické změny na Slovensku jsou zatím více méně kosmetické a Ficova strana Smer bude dělat vše proto, aby si pojistila vítězství ve všeobecných volbách za dva roky. Pokud se tedy situace nevyhrotí dřív.

A od tohoto úterka, kdy Andrej Kiska oznámil, že nebude příští rok znovu kandidovat, si může Fico částečně oddechnout. Tuší sice, že v plebiscitní volbě hlavy státu asi opět uspěje nějaký jeho kritik, ale je otázkou, jestli ten bude mít dost kuráže utkávat se s dlouhodobě nejsilnější politickou figurou na Slovensku tak otevřeně, jako to Kiska opakovaně činil. A Ficovi vysloveně překážel, takže ten se prezidenta pokoušel zbavit.

Prakticky neustále na něj útočil a vytahoval různé finanční kauzy. Ať z časů Kiskovy prezidentské kampaně, nebo kvůli údajnému zneužívání vládního letadla k víkendovým cestám za rodinou. Ještě na počátku vzedmutí občanské nevole po Kuciakově vraždě Fico dokonce Kisku obvinil z pokusu o státní převrat financovaný Georgem Sorosem.

Kiskův odchod, ohlášený ve chvíli, kdy boj o ozdravení slovenské politické scény ani zdaleka nekončí, je pro rozhořčené občany jistě ztráta. Ale také nikoli překvapivá, více méně se s ní počítalo. Hlavně proto, že se prezidentovi vloni narodil další syn a on se chce svým nejbližším intenzivněji věnovat. Nalézt jemu podobně kurážného a pro značnou část veřejnosti blízkého nástupce nebude vůbec snadné.