Skautství Tomíka Okamury (2018)
Jiří Stránský. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 17. 5. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h.).
Lit.: Stránský, Jiří: Jiří Stránský: Skautství Tomíka Okamury. In web ČRo Plus, 17. květen 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Moc rád vás všechny zdravím, jelikož aspoň někde sprchlo a ani já už nechodím s nudlí u nosu. Musím se přiznat, že jsem tuhle glosu málem nenapsal – tolik jsem se chystal, že tentokrát bude o něčem, čemu opravdu rozumím, až jsem to málem prošvihl.
Chvíli mi totiž trvalo, než jsem se dostal ke všem informacím, které jsem potřeboval a mohl teď říct: Tomík Okamura byl skaut! Na mou duši!
Na vedlejším monitoru mám fotografie z jeho Twitteru, kde drží kolem ramen dvě ze tří usmívajících skautek a říká Twitterovi: „Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl aktivním skautem, takže je rád kdekoli vidím a rád je potkávám.“
Fotografie je samozřejmě současná – z obce Zákřov na Olomoucku, kde společně uctili památku těch, které zmasakrovali němečtí nacisti, takže jsem si na serveru iRozhlas.cz přečetl, co k tomu řekla mluvčí českých skautů Barbora Trojak.
Než za sebe řeknu, co si o tom všem myslím, musím se přiznat, že jsem se jako jeden z držitelů skautského vyznamenání Stříbrného vlka a absolvent svého prvního skautského tábora (ještě jako vlče) v roce 1938, chtěl sejít s těmi, kteří dělají, co můžou, aby se skautské myšlenky a skautský zákon dostaly do duší co největšího počtu mladých lidí, abychom se poradili, jak skauty a skautky přesvědčit, že i skaut právě svou nepolitičností a tím prokazatelně i nechutí brodit se v některých blátech politiky může politiku ovlivnit mnohem silněji než ten, který vstoupil do politiky ne kvůli své zemi, ale kvůli sobě.
V rozporu se skautskými hodnotami
Pozoroval jsem to při smutném pohledu na slovenské demonstrace po těch dvou vraždách. I slovenští skauti vědí, proč nevstupovat do politiky ZA skauty.
Už jsme měli domluveno, že přijedou za mnou (byl jsem v rekonvalescenci po zápalu plic), jenže na mě hupsnul další a musel jsem se vrátit na motolskou pneumologii. Kde mě s o něco větším úsilím dali do kupy a poslali domů v čase, kdy jsem i v těch vedrech musel mít přes obličej roušku, chtěl-li jsem se aspoň trochu hýbat a neukýchat se.
Do toho jsem se se zpožděním dozvěděl o Tomíkově skautství. A vzpomněl jsem si, jak jsem byl před lety dotázán, jestli skautský zákon a skautský slib má ještě nějakou platnost. Tehdy jsem řekl, že by bylo prima, kdyby se skautský zákon odhlasoval jako zákon především pro poslance a jiné politiky.
Představte si, že by – aby se hned od začátku neprozradili – museli hlasovat pro zákon, který by pravil, že poslanec musí za všech okolností mluvit pravdu, pomáhat druhým obzvláště těm slabším a být čestný a poctivý. Tehdy jsem jako příklad, někoho, kdo by nebyl schopen pro takový zákon hlasovat, uvedl tehdejšího prezidenta Klause.
A když si najdu krásnou větu mluvčí skautů Barbory Trojak, že „pokud se Tomio Okamura ke skautingu veřejně přihlásil, pokládáme za potřebné sdělit, že jeho jednání je v rozporu se skautskými hodnotami.“
Za sebe jen dodávám, že není co dodávat.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku