On Air – Richard Seeman (2018)

Přidal: Premek |

Květen 21, 2018

Připravil Šimon Holý.

Natočeno 2018. Premiéra 18. 5. 2018 (ČRo Rádio Wave).

Lit.: Holý, Šimon: „Když začala střelba, vysílalo se tajně z vily italských komunistů,“ vzpomíná tehdejší šéf rozhlasu. In web ČRo Radio Wave, 18. květen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bývalý ústřední ředitel Československého rozhlasu Richard Seemann pracuje v rádiu od roku 1951. Zažil tu přinejmenším dva zásadní historické momenty – invazi vojsk v roce 1968 a rozpad Československa. V době, kdy Český rozhlas slaví 95 let, s ním pořídil rozhovor o minulosti i budoucnosti rádiového vysílání jeho vnuk – moderátor Šimon Holý.

Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné post ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu, ale nadále s Českým rozhlasem spolupracuje. Mezi roky 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, pět let přímo ve funkci předsedy. V současnosti spolupracuje s ČRo Plus. Je autorem řady komentářů, článků a knih, například Poločas války, Ghetto Litzmannstadt nebo Cesta do Wansee.

Během invaze vojsk jsi pracoval v zahraniční redakci Českého rozhlasu. Předpokládám, že jsi v té době moc nespal…

Vzbudili mě, abych se dostavil do rozhlasu. Jako zástupce šéfredaktora zpravodajství jsem musel, šéfredaktor byl v Bulharsku. Byli jsme informováni ředitelem, že si je tehdy zavolal tehdejší ministr spojů Hoffmann, aby se zastavilo vysílání, a dal pokyn vysílačům, aby přestaly vysílat. Vypnuli je a rozhlas tak nebyl schopný oznámit, že došlo k okupaci. Předsednictvo ÚV KSČ vydalo prohlášení, že bez vědomí prezidenta republiky sem vpadlo těch pět armád, ale že se rozhodli, že obrana nemá smysl, protože by došlo ke krvavé řeži. Tahle zpráva tedy měla být odvysílána, ale rozhlas měl vypnuté vysílače. Nicméně zapomněli na jednu věc. Tenkrát tady existoval tzv. rozhlas po drátě, který provozovaly pošty, takže spoustu lidí mělo tenhle rozhlas, protože byl levnější. Přes ten byla zpráva nakonec oznámena.

K budově rozhlasu potom dorazila sovětská armáda i s tanky. Došlo ke skrumáži, jeden z těch tanků lidé zapálili, protože měl vzadu palivo. Jezdili na naftu, kdyby jezdili na benzín, tak by to bylo horší. Vůz, který měl munici, explodoval, takže celý dům, který je nad rozhlasem, byl zničený. Došlo tam ke střetu, taky to stálo lidské životy, lidi byli zranění výbuchem těch granátů a potom začali vojáci střílet do vzduchu, takže omítky byly postřílené, skla tam bylo plno, protože se tříštila okna, a začali obsazovat rozhlas.

Taky se stala taková věc, že vpadli do rakouského vysílání a tam byla veliká mapa Vídně. Postavil se tam sovětský důstojník a žádal, aby mu ukázali, kde je Česká tisková kancelář, protože ji chtěli obsadit, dole bylo přitom napsáno Wien. Jak to ale nebylo napsané azbukou, tak se dožadoval, aby mu ji na té mapě ukázali.

A ukázali mu to?

No, jak mu to mohli ukázat, když to byla Vídeň? (Směje se)

Posuneme se do roku 1991, kdy ses stal ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Já si pamatuju, že jsi mi asi před dvěma lety říkal, že jsi celou dobu, co jsi vedl rozhlas, neřešil nic jiného než toaletní papíry. Je to tak?

Já jsem říkal, že odpovědností ústředního ředitele je odpovídat za všechno. Odpovídá ale i za to, aby byl dostatek toaletního papíru na záchodech.

A fakt jsi to řešil?

Ano, protože tenkrát byly toaletní papíry nedostatkové zboží. To je to absurdní, protože kromě toho vysílání, co by si člověk řekl, že je nejdůležitější, a je, musí řešit i takovéto věci. Patří zkrátka k chodu rozhlasu, včetně závodní jídelny, dřív bylo vše jinak organizované, než je tomu dnes.

Rozhlas slaví 95 let, myslíš, že budou za 95 let ještě lidé poslouchat rádio?

Já myslím, že jo. Proč by to neposlouchali? Nemusí být všechno spojené s obrazem. Je otázka, jak bude vysílat, co bude vysílat. Ale ono je to teď rozjeté, můžeš si teď naladit sto dvacet stanic, nebo kolik. Taky se říkalo, že nebudou noviny s nástupem televize, a noviny prostě jsou. Dokonce si je dneska můžu i sám vytisknout.

Radiodokument