Šumavou obchází strašidlo kůrovce – zbytečně (2017)

Přidal: Premek |

Květen 23, 2018

Petr Hartman. Komentář.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 4. 2017 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h).

Lit.: Hartman, Petr: Petr Hartman: Šumavou obchází strašidlo kůrovce – zbytečně. In web ČRo Plus, 4. duben 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Šumava bude vydána napospas kůrovci. Také tímto způsobem je prezentována novela zákona o ochraně přírody a krajiny. Týká se totiž pravidel fungování národních parků.

Mimo jiné rozšiřuje velikost tzv. bezzásahové zóny. Tedy prostoru, ve kterém by si příroda měla poradit sama se sebou a aktivity člověka v něm by měly být výrazně regulovány. Konkrétně takovým způsobem, aby při nějaké kalamitě nenastoupili dřevorubci s lesníky, nezačali likvidovat popadané stromy a vysazovat za ně nové.

Nejrůznější polomy mohou přispívat k množení kůrovce a k postupnému zániku určitých lesních ploch. Příroda však opakovaně dokazuje schopnost regenerace a postupně se na těchto poškozených místech objeví nový les. Rozšíření tzv. bezzásahové zóny přírodu trvale neničí. Naopak ji umožňuje samoregulaci.

Je to svým způsobem podstata existence národního parku. Proto by podle mezinárodních pravidel mělo na jejich území být takovýchto ploch až 75 procent. Což neznamená apokalypsu, tak jak bývá odpůrci novely zákona líčeno.

Žít v symbióze s divokou přírodou

V některých částech přírodních parků by naopak mělo být zabráněno šíření případné kalamity. K tomu by měly sloužit tzv. nárazníkové zóny.

Ochrana přírody by zároveň neměla vést k tomu, že by se Šumava postupně vylidnila a obce na jejím území skomíraly. K tomu je potřeba jejich rozvoj a možnost obyvatel nalézt práci. Přispívat k tomu musí i turistický ruch. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny to bere v potaz, byť se více přiklání k potřebám přírody.

Je to logický postup. Jinak by fungování národních parků ztrácelo smysl. Formálně by sice existovaly, neplnily by však svůj účel. Když už je řeč o Šumavě, mohla by se inspirovat v sousedním Německu. Tam podobné vášně v 70. letech minulého století vyvolávalo vytvoření národního parku Bavorský les.

V následujících letech se ukázalo, že člověk dokáže žít v symbióze s divokou přírodou, může bez zásahů přežít kůrovcovou kalamitu a obce se mohou normálně rozvíjet.

Snad časem do podobného stavu dospěje i Šumava. Ta má k němu zatím daleko. Agresivní polemika o pravidlech pro fungování národních parků to názorně dokazuje.

Eseje, fejetony, přednášky