Osudové ženy – Marie Fantová (2018)

Přidal: Premek |

Červen 5, 2018

57. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuk Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.

Účinkují Ivana Uhlířová a historik dr. Jaroslav Rokoský.

Natočeno 2018. Premiéra 1. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 9. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 20. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Lit.: Chmel Denčevová, Ivana: Hvězda žurnalistiky skončila po Únoru v táboře nucených prací. Osudové ženy: Marie Fantová. In web ČRo 2 Praha, 1. 6. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Za války na ni vzpomínal i Jan Masaryk v londýnském vysílání BBC. Dnes nemá ani jméno na hrobě.

Marie Fantová se narodila roku 1893 v rodině architekta Josefa Fanty, mimo jiné autora průčelí Hlavního nádraží a tzv. Fantovy kavárny nebo budovy Ministerstva průmyslu a obchodu. Vlastenecké prostředí doplňovala její matka, která se aktivně podílela na zakládání dívčích škol.

Rodinnou vilu v tehdejším Kostelci nad Černými lesy (dnešní Jevany) navštěvovali jejich přátelé zvučných jmen: Julius Zeyer, Vojta Náprstek, František Bílek, Gabriela Preissová, Zdenka Braunerová nebo mladý Jan Masaryk, se kterým Fantová prožila milostný vztah.

Za talent do tábora

Talent a nadání, lehké pero a břitký úsudek prosadily Marii Fantovou ve světě žurnalistiky. Působila v Tvorbě, Lidových novinách… Sice jen několik let, ale její jméno patří ke špičce dobové žurnalistiky. Její osobní život ale zřejmě tak šťastný nebyl

Provdala se za prof. Friedricha Breindla, dodnes uznávaného imunologa, ale manželství skončilo rozvodem. Do jejího dalšího života zasáhla nejen válka, ale hlavně převrat v únoru 1948. Právě ona se stala novému režimu nepohodlnou a skončila v táboře nucených prací.

Umírá zapomenutá

Většina rodiny odešla do emigrace a z ní zbyl pouze stín té Ma-Fy (to byla její novinářská identita). Stín ze ženy, která byla výjimečnou, talentovanou a sebevědomou, taky ale s bohémskými sklony a leckdy tendencemi, které vedly k postupnému sebezničení.

Umírá v roce 1963 ve svých nedožitých 70 letech. O jejím jistém zapomenutí svědčí i to, že na rodinném hrobě, kde je pohřbena, není ani uvedeno její jméno. A to v období druhé světové války na ni v rozhlasovém pořadu londýnského vysílání BBC vzpomínal Jan Masaryk.

Použitá literatura:

Hrubý, Dan: Pražské příběhy, Praha 2016, Nakladatelství Pejdlova Rosička
Fantová, Marie: Moje Jevany, nevydané paměti
Penkalová, Lenka: dizertační práce – Rubriky pro ženy v denním tisku 20. let 20. století a jejich autorky, FSV UK 2011

Radiodokument