Planina 1/10 (2018, 2020)

Přidal: Premek |

Červen 6, 2018

Cover Steinar Bragi. Četba na pokračování z románu současného islandského spisovatele. V díle spojujícím prvky psychologického thrilleru a islandské lidové pověsti vypráví příběh o vině a nevinnosti, hranicích lidskosti a střetnutí s chladnou krutostí islandské přírody i vlastním nitrem. Překlad Lucie Korecká. Připravila Ivana Myšková. Dramaturgie Vladimíra Bezdíčková. Režie Apolena Novotná.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 13. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min). Repríza 1. dílu 27. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydala Radiotéka 25. 2. 2020 (MP3).

Pozn.: Jako chytrý a do nejmenšího detailu promyšlený horor je označován román Steinara Bragiho Planina. Vypráví příběh o vině a nevinnosti, hranicích lidskosti a střetnutí s chladnou krutostí islandské přírody i vlastního nitra.

Lit.: -bez- : Horor na planině. In Týdeník Rozhlas 23/2018 (článek).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Steinar Bragi: Planina. In web ČRo 3 Vltava, 14. prosinec 2018 (článek). – Cit.: Sugestivní a výborně napsaný příběh o vině a nevinnosti, hranicích lidskosti a střetnutí s chladnou krutostí islandské přírody i vlastním nitrem – dílo, které v sobě spojuje prvky psychologického thrilleru a islandské lidové pověsti. (…)

Planina je horor. Hlavní roli tu hraje Island s veškerou svojí samotou, pískem a nekonečným prostorem, táhnoucím se od obzoru k obzoru. Skrze tuto krajinu, která postrádá stromy, orientační body a není tu žádný signál, projíždí džíp.

Dvě dvojice mladých lidí jedou na výlet. Nad celou přírodou byl klid. Stíny na obzoru potemněly, chvíli se ostře rýsovaly proti nebi a pak splynuly s nocí… Ovšem klid je to jen zdánlivý. Vjedou do mlhy a narazí do osamoceného domu. Auto je nepojízdné, ve stavení, které obývá stará paní a její pomatený druh, musí výletníci přespat. Je to sice nepříjemné, nečekané, ale už zítra se vše spraví, dostanou se do civilizace a malá nehoda bude brzy zapomenuta. Nebo ne?

Pokusy opustit to místo totiž selhávají, jakoby dům přitahoval všechno a všechny zpátky. Čím více se čtveřice snaží dostat pryč, tím zřetelněji si všichni uvědomují, že to nedokážou a brzy si to uvědomí i čtenář. Jak dlouho už tam jsou? U elfů, kteří bydlí v balvanech a ve skalách? A jasnými světly k sobě lákají bloudící pocestné, zavřou je do kamene a nikdo už se o nich nic nedozví?

Napětí narůstá, začínají se odhalovat jednotlivé charaktery, přibývá podivných, náhodně nalezených kostí, nápisů, hryzavých lišek, místností a nakonec se objeví tunel. A člověk má neodbytný dojem, že pokud do něj postavy vstoupí, nedopadne to dobře…

Hrafn sáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl fotografii Vigdís. Z hlavy se jí táhly slabé čáry a zdálo se, jako by každou sekundu bělaly a houstly a získávaly podobu zvířecího paroží. I její výraz se změnil, oči měla otevřené, ale bylo vidět pouze bělmo, a ústa měla dokořán, z prsou si přitom rvala rudožluté cáry. „Co jí to děláte?“ zeptal se a odtrhl pohled od fotografie. „My jsme nic neudělali,“ odpověděla stařena a usmála se ještě šířeji, jako by viděla, jak Hrafn znejistěl. „Všechno jste to udělali sami.“

Román Planina vypráví příběh o vině a nevinnosti, hranicích lidskosti a střetnutí s chladnou krutostí islandské přírody i vlastního nitra. V knize se prolínají prvky psychologického thrilleru s komentářem současných společenských změn, které na Islandu nastaly v důsledku finanční krize v roce 2008 (například oba mužští hrdinové příběhu jsou do této krize zapleteni).

Autor Steinar Bragi bývá označován kritikou za jednoho z nejvýznamnějších autorů své generace. Ve svých dílech často zpracovává téma pomíjivosti pozemského života a nekonečné osamělosti člověka. Na Islandu získal román Planina vynikající hodnocení především díky vybroušenému stylu a struktuře, které mu dodávají „působivost a schopnost vzbudit ve čtenáři intenzivní, téměř fyzický prožitek úzkosti“. V češtině vyšel v nakladatelství kniha Zlín v překladu Lucie Korecké.

Lit.: Macháček, Tomáš: Uvězněni v otevřené krajině. In web Naposlech.cz, 19. 3. 2020 (recenze). – Cit.: Čtveřice mladých lidí z Reykjavíku si vyjela na výlet doprostřed islandské pustiny. Za padajícího soumraku a houstnoucí mlhy však sjel jejich vůz z cesty a narazil do kamenné stěny. Nešlo však o skálu, jak si zprvu mysleli, ale o ztemnělý venkovský dům. Jeho dva obyvatelé, zamlklá stará žena a senilní stařec, jim dovolí u nich přenocovat. Jenže z nich i celého hospodářství vyzařuje cosi divného. Stavení má v přízemí zazděná okna a na noc jej stařena zamyká na čtyři zámky. Bojí se nebezpečí, číhajícího ve tmě, nebo jim chce zabránit odejít z domu?

Planina islandského autora Steinara Bragiho Guðmundssona z roku 2011 vzbuzuje v těch, co rádi vyhledávají napětí, nemalá očekávání. V čem toto dílko na pomezí hororu a psychologického thrilleru rozhodně nezklame, je ta pravá severská nálada. Planina je jí doslova napěchovaná. Syrovou krajinu a rozporuplné, nijak zvlášť sympatické hrdiny, v ní autor promíchal s dávným islandským folklórem a mytologií. Spolu s tím, jak plyne čas, houstne napětí nejen mezi hostiteli a čtveřicí návštěvníků, ale i mezi přáteli navzájem. Pobyt v domě postupně odhaluje jejich skutečné povahové rysy a jitří staré, nezhojené rány. Jejich psychice nepomáhají ani děsivé nálezy hromádek kostí, tajemné pokoje v podkroví či podivně se chovající lišky, stahující se po nocích k domu. Zjišťují také, že dostat se z tohoto místa, nepůjde jen tak. Hrafn, Egil, Anna ani Vigdís si neumějí události, které se kolem nich odehrávají, rozumově vysvětlit.Ke zklamání některých čtenářů se ale o jasné rozřešení nepokusil ani sám autor. Nejednoznačnost rozuzlení ponechává na každém, jak si události vysvětlí. V tomto, stejně jako v některých jiných ohledech, se Planina podobá o pár let mladšímu slovenskému bestselleru Trhlina.

Oba příběhy byly rovněž natočeny formou rozhlasové četby na pokračování, která se posléze dostala na audioknižní trh prostřednictvím Radioservisu. Dramaturgické zásahy, nezbytné pro rozhlasové vysílání, byly povětšinou citlivé, takže posluchači navzdory mírnému krácení o nic zásadního z děje nepřicházejí.

Planiny se v pod režijním dohledem Apoleny Novotné interpretačně ujal herec Lukáš Hlavica. Všechny rytmy a harmonie, které se autorovi podařilo do příběhu zakomponovat, rozehrává Hlavica prostřednictvím svého přirozeného, a přesto pečlivě modulovaného projevu, jako by rozezníval nějaký hudební nástroj. Melancholicky popisuje panoramata pustých plání a vzdálených ledovců, nebojí se však sáhnout i po drsnějších hlasových rejstřících v momentech stresových situací a stoupajícího napětí. Dynamika, s níž herec celou četbou posluchače provází, udržuje jejich pozornost po celých téměř pět hodin nahrávky. Vřelý tón, který Hlavica volí pro chvíle, kdy se hrdinové utěšují nadějí v blízký návrat domů, rázem ochladne, když události naberou zcela opačný spád. Bezchybná interpretace násobí pocity tísně a úzkosti, vyzařující z textu. Stačí zavřít oči a z nehostinné planiny plné kamení a vřesu až k posluchači zavane chladný vzduch osamění a beznaděje.

Nemalou měrou k tomu přispívá i zvolená doprovodná skladba Black Angels George Grumba, v podání The Kronos Quartet. Zneklidňující smyčcové melodie podkreslují vyprávění a tvoří nedílnou součást naléhavé, tíživé atmosféry nahrávky.