Viola Acherontia. Černé zrcadlo (1998)

Přidal: Premek |

Červen 25, 2018

Leopoldo Lugones. Dvě povídky argentinského prozaika přeložila Martina Hulešová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Michal Pavlata.

Natočeno v roce 1998. Premiéra 27. 3. 1998 (Vltava, 11:00 h.). Obnovená premiéra 25. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.; 28 min). Repríza 16. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 12. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Fleyberková, Klára: Leopoldo Lugones: Viola Acherontia. Černé zrcadlo. In web ČRo 3 Vltava, 25. červen 2018 (článek). – Cit.: Hispanoamerická próza je u nás rozhodně oblíbená. Texty Julia Cortázara nebo Jorgeho Luise Borgese patří ke klasice. O něco méně známý je ale Leopoldo Lugones.

Narodil se v roce 1874 ve staré a vážené rodině s kreolskou krví, svou profesní dráhu ale začal trochu zvláštně – jako anarchosocialistický žurnalista. Později dokonce dospěl až k ostrému nacionalismu a fašizující pravici. I přes tuto skutečnost, která mu – viděno dnešní optikou – může ubližovat, nelze zpochybnit jeho umělecké kvality.

Psát začal hned po střední škole. Věnoval se poezii, ale brzy přešel i k povídkové tvorbě, kde jasně tendoval k fantastice. A tak se mu začalo říkat „argentinský Poe“. Sbírku jeho textů v češtině vydalo na samém konci 90. let nakladatelství Dauphin pod názvem Fantastické povídky. Vybíráme texty Viola Acherontia a Černé zrcadlo.

Lit.: Mačas, Dominik: Fantastické příběhy „argentinského Poea“ Leopolda Lugonese. In web ČRo 3 Vltava, 11. červen 2024 (článek). – Cit.: Argentinský básník, prozaik a publicista Leopoldo Lugones se narodil před sto padesáti lety, 13. června 1874. Patří k nejvýznamnějším představitelům latinskoamerického literárního modernismu. Jeho tvorbu výrazně ovlivnil romantismus a symbolismus, zejména v jeho povídkách lze pozorovat inspiraci dílem Edgara Allana Poea. Z českého výboru Fantastické povídky vybíráme několik z nich do programu vltavské Povídky. (…)

Lugonesovými příběhy prostupují různá tajemství a záhady, častým motivem jsou všemožné paranormální jevy, ale i dobové vědecké objevy. Vedle toho dokáže vytvářet i detailně propracované obrazy reálií argentinského venkova, kde se mísí starousedlíci s novými přistěhovalci, přicházejícími především z Evropy.

Svým precizním a vytříbeným literárním stylem, mísícím spiritualitu s realitou, a schopností mimořádně sugestivního vyprávění výrazně ovlivnil budoucí literární proud nazývaný magický realismus. Jeho čelný představitel Jorge Luis Borges opakovaně označoval Lugonese za svůj literární vzor.

Ve dvacátých letech 20. století se Leopoldo Lugones dočkal formálního i společenského ocenění své tvorby. V roce 1938 v důsledku rozčarování ze společenského vývoje i soukromých nezdarů spáchal sebevraždu. (…)

Šílenci, nebo géniové? Šarlatáni, nebo vizionáři? Hrdinové Lugonesových povídek nejsou jednoznačně zařaditelní. V povídce Viola Acherontia chce podivný zahradník vypěstovat květinu smrti. V Černém zrcadle, stejně jako v povídce Psychon, vypravěč popisuje průběh experimentu doktora Paulina, tentokrát s magickým zrcadlem. (…)

Povídky