A kdo ohrožuje vaši rodinu? (2018)

Dokonce ho to může i lehce pohoršovat, stejně jako třeba když Prahou projíždějí výstřední muži v kůži a na silných motocyklech. A taky je asi potřeba říct, že se s touhle vyzývavou demonstrací vlastní sexuality zdaleka neztotožňují všichni členové LGBT komunity.

Prague Pride, respektive onen závěrečný pochod, je záměrně provokativní akce uprostřed léta, kdy ovšem její účastníci v rozpálené Praze narazí obvykle jen na zmateně pobíhající turisty a zbytky domorodého obyvatelstva, proslaveného svou tolerancí, ve skutečnosti spíš nezájmem před odjezdem na dovolenou nebo po návratu z ní.

A vlastně ani když trávíte horký víkend v Praze, nemusíte si vůbec ničeho výjimečného všimnout. To, co bylo při své premiéře před sedmi lety předmětem vášnivých diskusí vyprovokovaných přímo z prezidentské kanceláře, se stalo několikadenním večírkem důležitým skoro výhradně pro jeho účastníky. Účast není povinná, užijte si město.

A tím bychom mohli hodnocení uplynulého týdne uzavřít. Samozřejmě – pokud by se každý rok nenašel někdo, kdo dokáže tenhle letní mejdan vykreslit jako smrtelné nebezpečí pro tradiční rodinu, která má tendenci se rozpadnout, jakmile otec, matka či děti spatří v ulicích extravagantně odděné muže či ženy s duhovými vlajkami.

První byl před lety Petr Hájek, následovali kupříkladu Jiří Čunek, který Prague Pride označil za „pochod smrti této civilizace“, letos za všechny citujme poslance ODS Jana Skopečka. Vzal to tak nějak skutečně komplexně.

Česká rodina není v ideální kondici

V takovém boji za tradiční rodinu je ovšem samozřejmě hned na začátku nutné zdůraznit, že dotyčný nemá nic proti gayům (obvykle má mezi nimi řadu přátel) a ať si tedy „každý žije s kým chce“. To je na rok 2018 skutečně obdivuhodná dávka tolerance, ovšem jde samozřejmě pouze o úvod k následnému zásadnímu ALE.

Citujme tedy poslance Skopečka: „Demonstrovat masovým průvodem svoji sexuální orientaci (jakoukoliv) nicméně považuji za zvrácené. Gay pride je navíc politickou, nátlakovou akcí bojující proti staletími prověřené instituci tradiční rodiny. Tu je třeba bránit!“

Dobře, ponechme i poslanci Skopečkovi jeho právo považovat něco za „zvrácené“, protože ideální gay se přece drží v ústraní, v jisté hanbě a ke své orientaci se s omluvou přizná jen na přímou otázku.

Zajímavější je druhá část jeho tvrzení. Gay pride je tedy politická, nátlaková akce. Pomiňme, že pro naprostou většinu jejích účastníků je to hlavně šance užít si trochu zábavy. Ale ano, i gayové a lesbičky mají svou politickou agendu a zájmy, které se snaží prosadit v normální politické soutěži.

A bude to pro poslance Skopečka možná rána, ale byli to i jeho kolegové z ODS, z nichž část před 12 lety hlasovala pro zákon o registrovaném partnerství. Takový Jan Zahradil byl dokonce jeho spoluautorem.

A samozřejmě to není konec, na stole jsou teď sňatky gayů, případně adopce. Bude o nich rozhodovat i poslanec Skopeček – a pokud bude v zájmu svých voličů hlasovat proti, je to samozřejmě úplně v pořádku, protože manželství ani adopce nejsou základní lidské právo.

Leda že by Skopečkův názor dokázal změnit týdenní duhový večírek – plně však věříme, že v souboji s touto nátlakovou akcí uspěje. Stejně jako ti, kteří manželství či adopce podpoří, měl jasno už dávno, protože na tak důležité otázky si člověk obvykle netvoří názor podle jednoho letního týdne.

Obavy o osud tradiční rodiny ale není nutné zlehčovat. Česká rodina není v úplně ideální kondici, stále se rozvádí skoro každé druhé manželství, v případě českých premiérů je to ještě mnohem častější jev.

Před útokem na tradiční rodinu varoval v roce 2006 už při svém vetu registrovaného partnerství i tehdejší prezident Václav Klaus, v jehož institutu Jan Skopeček působí. „Právě v dnešní době, která bývá charakterizována krizí rodiny, rozpadem rodinných hodnot, vysokou rozvodovostí a rostoucím počtem dětí vyrůstajících v neúplných rodinách, je udržení exkluzivity rodinných vztahů tak důležité,“ zdůvodnil tehdy prezident Klaus své nakonec přehlasované veto.

Asi nebude přehnaně optimistické tvrzení, že klasická rodina i v nedobré kondici duhový útok vydržela. Bylo by taky smutné, kdyby těch necelých tři tisíce registrovaných partnerství dokázalo něco víc v zemi, kde se stále ještě ročně koná přes 50 tisíc svateb (loni to bylo nejvíce za posledních 10 let) a kde se loni narodilo nejvíce dětí od roku 2011.

Ne, gayové opravdu za naše rozpadlé rodiny nemůžou. I když by se s tím pocitem možná žilo snáze.