Ondráček a Horáček, nebo Horáček a Ondráček? (2018)

Zvlášť když je urážející někdejší příslušník zásahové jednotky mlátící demonstranty během takzvaného Palachova týdne v lednu 1989. A názorově se od té doby příliš nerozvinul, neboť poslancuje za KSČM. Což by samo o sobě mohlo vést k tomu, aby nad výroky takové osoby člověk mávl rukou.

Bony a klid

To však neučinil textař a také bývalý prezidentský kandidát Michal Horáček, kterého zlobí, že jej zákonodárce Zdeněk Ondráček právě během prezidentské kampaně označil za konfidenta StB a také veksláka. Čili někoho živícího se za totality suplováním neexistujících valutových směnáren. Samozřejmě ilegálně.

I když mezi takřečenými veksláky (oslovovali totiž na pražských ulicích západní Němce větou „Wollen sie Geld wechseln?, Chcete vyměnit peníze?), bylo mnoho zároveň spolupracujících s tajnou policií. Která je pak nechávala více méně na pokoji. Což obé Horáček odmítl a na komunistického poslance podal trestní oznámení.

Teď se věc dává do pohybu, policie žádá sněmovnu o Ondráčkovo vydání k trestnímu stíhání a on, který nikdy neuznal, že by snad mohla být jeho dávná služba v pendrekovém komandu mladistvým pochybením, ba naopak, je na ni stále hrdý, za tím spatřuje předvolební boj.

Ať ukáže, co umí

To je ovšem holý nesmysl, Horáček nikam nekandiduje a není úžeji propojen s žádným politickým subjektem. A pokud by Ondráčkovo jméno mělo KSČM v kampani poškozovat, je to jen a jen věc jí samé. Ale ona za bývalým policistou vždy pevně stála, třeba když se stal letos předsedou sněmovní komise pro kontrolu činnosti GIBSu.

Což ale širokou veřejnost zvedlo ze židlí a jelikož ohrožovalo rodící se projekt nepřímého podílu KSČM na moci, Ondráček zas rezignoval. Ale dal na vědomí, že se mu to vůbec nelíbí. Opozici ve sněmovně řekl: „Nebuďte tak namyšlení, demokratická žumpo“, a ještě několik měsíců poté nehlasoval – jako jediný komunista – pro důvěru Babišově druhé vládě.

A připomeňme ještě, že právě Ondráček v minulém volebním období navrhoval, aby se do českého zákoníku vrátily trestní sazby za takřečené „hanobení prezidenta.“ Ale sněmovna usoudila, že jde o normu až moc okatě šitou na míru nynější hlavy státu. Předkladatel to konec konců ani nepopíral.

Co bude popírat nebo nepopírat nyní a čím případně hodlá doložit estébáctví a veksláctví páně Horáčkovy, jasné není. Ale může to být zajímavé. Ovšem jen díky tomu, že se osočený rozhodl nenechat to jen tak.