Od Pradědu na Hanou – Kaple sv. Antonína nad Javorníkem (2018)

Odbočka ze silnice zavede poutníka stinnou alejí na malou mýtinu, uprostřed které se tyčí půvabný novogotický kostelík. Za proslulost tohoto místa prý podle pověsti může učitelský pomocník Adam Antonín, který sem údajně v zoufalství nad ztrátou milované dívky připevnil kdysi dávno na kmen mohutného dubu obrázek sv. Antonína Paduánského. Pověst praví, že dívka zemřela na mučidlech poté, co byla obviněna z čarodějnictví. Učitel po ztrátě milované osoby prý utekl do lesů a o jeho dalších osudech není nic známo. Dochované písemné prameny však nepotvrzují, že by v Javorníku byl kdokoliv obviněn z čarodějnictví, takže jak to s pravdivostí této legendy je, vlastně dodnes nevíme.

Historikové se přiklánějí spíše ke druhé legendě vážící se k tomuto místu. Podle ní zde za druhé slezské války, tedy v letech 1744 – 1745, tábořil batalion Chorvatů pod vedením Hegaditze den Wald. Ti měli chránit rakouské vojsko před vpádem Prusů přes tento hřeben. Na hřebeni však nebyla voda, a tak vojáci trpěli žízní. Začali tedy kopat studnu, až na mýtině vytryskl ze země osvěžující pramen. Jeden z velitelů pak prý vyřezal z vděčnosti z lipového dřeva sochu sv. Antonína a pověsil ji na smrk.

Místo s pramenem se stalo poutním bodem věřících, a tak zde zanedlouho vyrostla kaple. V roce 1806 nahradila původní dřevěnou stavbu první kamenná kaple s věží a zvonem.

Třetí v pořadí

Poté, co se na ní podepsal zub času a hlavně drsné podnebí Rychlebských hor, rozhodli se javorničtí měšťané vybudovat kapli novou. V letech 1893 – 1894 ji vystavěl javornický stavitel Alois Utner. Podle dokumentů stavbu financovala manželka koželuha Aloise Lorenze Emilie jako poděkování za záchranu syna, který se málem utopil v rybníce. Novogotický kostelík byl vysvěcen 21. června roku 1896 proboštem Josefem Schindlerem.

Kromě kostela zde byl upraven i dříve zmíněný pramen s umělou jeskyní se sochou sv. Antonína, kterou později nahradila socha panny Marie. Podle některých údajů zde brzy vyrostla také restaurace a místo kromě poutníků navštěvovali také turisté mířící na Čertovy kazatelny. K těm vás i dnes zavede červená turistická značka pokračující uměle prokopanou úvozovou cestou.

Po odsunu původního obyvatelstva se kaple dostala na okraj zájmu. Mnoho nechybělo, aby byla zcela zničena. Na počátku 90. let více než co jiného připomínala ruinu. Právě včas přišla snaha o záchranu a po rekonstrukci byla kaple v roce 1993 opět vysvěcena. Opět se stala místem, kam chodí turisté a poutníci. A nejen od nás. Často je zde slyšet také polštinu a němčinu. Je to půvabné místo s duchovním nádechem, které rozhodně stojí za to vidět.