Agresivní pieta (2018)

O charakteru pietního aktu ovšem nakonec nerozhoduje odkaz historické události, nýbrž složení publika. Pokud v něm převládnou temperamentní jedinci se silným názorem, můžeme být svědky velice agresivní piety, jak tomu bylo u připomenutí 50. výročí okupace před budovou Českého rozhlasu.

Od řečníků, vesměs liberálů, se nedalo čekat, že se kvalifikovaně zhostí tématu pošlapání československého snu o socialismu s lidskou tváří, nicméně příspěvky zdůrazňující smysl svobody, respektu k názorové pluralitě, jakož i plédování za svobodu médií, ničím nevybočily z obvyklého standardu.

Důvodem povyku a zaníceného skandování nebyly projevy, nýbrž někteří řečníci, především pak populární premiér. Toho tentokrát opoziční aktivisté údajně vypískali kvůli strachu, že se komunisté vrátí k moci.

Kapitalista Babiš komunismus neobnoví

Na zmíněné agresivní pietě je pikantní, že se pískalo na kapitalistu, který sotva sní o znárodnění a dav ho okřikoval u příležitosti invaze, která nevratně poškodila komunistické hnutí u nás i ve světě.

To ale nejspíše demonstranti neřešili a byli jednoduše vděčni za příležitost poplísnit svobodně ústavního činitele za přítomnosti kamer a mikrofonů.

Premiér je ovšem na nevlídné reakce angažovaných demokratů zvyklý a ví, že za ně vděčí vysokým preferencím. Proto své kritiky podporuje, vybízí je k tomu, aby si užili svobody slova a není mu proti mysli, když se dav rozvášní.

V takových chvílích, kdy se na něj pokřikuje, si dost možná blaženě představuje, jak ti občané, kteří si davovou hysterii oškliví, podpoří protestně jeho hnutí natruc demonstrantům a v ideálním případě příště vyhraje tak, že podporu KSČM už nebude potřebovat.

Tak či tak, kapitalista Babiš u nás komunismus neobnoví. Kdyby to hrozilo, komunisté by ho určitě nepodpořili. I jim je, na rozdíl od demonstrantů jasné, že tady komunismus už zhruba 50 let většina lidí nechce.