Magazín Leonardo – Vědci za normalizace (2018)

„Vědci už od jara 1968 hráli významnou roli v akceleraci demokratizačních tendencí, ať už to bylo založení Klubu angažovaných nestraníků nebo akční program Komunistické strany Československa, který byl opřen o zásadní projekty socialistické vědy 60. let,“ uvedl v Magazínu Leonardo historik Jiří Janáč z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.

Podle něj normalizace zásadně proměnila především vztah společnosti a vědy. „V 60. letech vzniklo několik projektů, které zkoumaly, jak nejlépe řídit společnost na základě vědeckého poznání.“

„Věřilo se, že věda má potenciál nabídnout ideální formy řízení společnosti, což bylo řešeno například týmem Oty Šika v Ekonomickém ústavu nebo týmem na Ústavu práva vedený Zdeňkem Mlynářem… Tato idea ale s rokem 1968 v podstatě končí.“

Vědci už od jara 1968 byli považováni za specificky nedůvěryhodnou část společnosti. V lednu 1970 si ÚV KSČ nechalo zpracovat studii, jak tzv. inteligence přijala normalizační politiku. Ukázalo se, že vědci v základním výzkumu na rozdíl od techniků nebo zemědělských inženýrů jsou ne příliš nakloněni normalizačním tendencím a vyjadřují se značně kriticky. Jiří Janáč

Také došlo k uzavírání některých ústavů tehdejší Československé akademie věd, například Ústavu dějin východní Evropy.

„Důležitou roli v samizdatové vědě hráli emigranti, ale po uzavření hranic se i některým vědcům dařilo na vlastní pěst se zúčastňovat některých konferencí, byť to pro ně pak přinášelo značné problémy.“

I když emigrace nepochybně způsobila oslabení všech vědních oborů, byly tady i konotace pozitivní, soudí Janáč. „Emigrace přinášela prostor pro mladé a začínající vědce.“

Pohled režimu na vědce souvisí i s obecným přístupem a vztahem komunistické ideologie k inteligenci. Ten byl nastaven už v 50. letech, kdy byl hrdinou stachanovec, nikoli člověk bádající a expert z ranku vědy. Jiří Janáč

Také určitá míra svoboda bádání, byť velmi omezená, zůstávala. „A jak konstatovali někteří pamětníci té doby, užívali si komfortu plného soustředění na vědu, který jim poskytovala nemožnost se angažovat ve vědní politice.“

„Lze předpokládat, že by česká věda byla lepší, kdyby inteligence neemigrovala, ale je otázka, jestli by tu skutečně zůstala, neboť trend opouštění českých vědeckých pracovišť směrem na Západ je patrný už od roku 1964,“ upozornil historik Jiří Janáč.