Slunce nad SPD ještě zdaleka nezapadá (2018)

A dají si pozor, aby je při čtení stanov nemohli experti nachytat, a jede se dál. Příkladem nikoli zářným, ale příznačným je Dělnická strana, jíž Nejvyšší správní soud zrušil roku 2010, když doložil, že takřečení Dělníci ohrožují demokracii ideovou vazbou na nacionální socialismus a neonacismus a podporou násilí.

A tak hladce vpluly do sesterské Dělnické strany sociální spravedlnosti, respektive ji zcela ovládli. A jelikož se pod novou firmou zatím jakž takž drží zpátky, doposud existují.

Užitečnost pro AB i MZ

Tuhle historii, stejně jako peripetie někdejších Sládkových republikánů Tomio Okamura a jeho pravá ruka v Hnutí Svoboda a přímá demokracie Radim Fiala nejspíš znají, a vůbec mají lecjaké zkušenosti.

Například při finančním krachu teprve rok existujícího hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, jehož četní členové byli roku 2014 přesvědčeni (a to se asi dodnes nezměnilo), že z něj peníze za volební hlasy a sněmovní mandáty vytáhl různými triky sám předseda. Tehdy začalo přihořívat, ale oba pánové všemu unikli a zrodili nynější hnutí SPD, ještě výrazně úspěšnější a ambicióznější.

Letos dokonce v jedné chvíli sahalo po účasti na moci, a Andrej Babiš si SPD ponechává v záloze na případné sněmovní krize; proto také drží Okamuru na postu jednoho z místopředsedů sněmovny.

A SPD se těší přízni prezidenta: na jednom sjezdu byl fyzicky přítomen krátce před svým znovuzvolením (jistě i hlasy příznivců SPD, navíc mu Okamura neubral hlasy vlastní kandidaturou), na další aspoň poslal videopozdrav. A prezidentská kancelář už také měsíce zdržuje výroční zprávu ministerstva vnitra o extremismu, v níž SPD zřejmě zaujímá výsadní postavení.

Co není, může být

Z toho všeho plyne, že zrušit tento Okamurův subjekt hned tak asi nepůjde, jeho hlavní protagonisté by se museli přestat kontrolovat. Jako se to stalo zatím nepravomocně odsouzenému tajemníkovi Staníkovi za opilecký výlev pokročilého rasismu.

Nicméně vyloučený člen hnutí Kamil Papežík to zkouší: vadí mu, že v Brně SPD kandiduje ve volbách, ačkoli je tamní kvůli prudkým sporům zrušená a nová nevznikla. A argumentuje články ze stanov, podle jeho porušených. Že by to bylo pro Nejvyšší správní soud dostatečným důvodem pro aspoň pozastavení strany s 22 poslanci, sympatiemi hlavy státu a tak dále, o tom lze s úspěchem pochybovat.

Ale sledovat dění uvnitř SPD (což není snadné, jde o velmi navenek uzavřený subjekt), bude zajímavé. Spory v něm skoro určitě vznikají a dost možná se některý časem víc rozhoří. Třeba i z pozoruhodnějších důvodů, než jaké nyní uvádí pan Papežík.