Proč chce prezident Zeman vyhubit novináře (2018)

Tolik Hurvínek kdysi velmi dávno, když jej ještě mluvil i vodil Josef Skupa. Člověku to vytanulo z paměti poté, co prohlásil prezident Miloš Zeman na závěr vystoupení k českému diplomatickému sboru, který se v tuto dobu rok co rok slétá do Prahy jak nějaké stěhovavé hejno.

Když už je řeč o nebohých, byť nelétavých blbounech. A to totiž: „Jsem přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České novináře se zatím vyhubit nepodařilo.”

Haha. Až na to, že po česku blboun nejapný, doslova přeložený z latinského Didus ineptus, žil až do přelomu 17. a 18. století výhradně na ostrově Mauritius. Proto je jeho správné jméno Dronte mauricijský.

S čím třeba polemizovat

A ponechme stranou hádanku, proč by podle prezidenta měl být onen nešťastný pták „vyhuben právem“. Hlava státu ale asi jen chtěla říci, že by právem měli být vyhubeni novináři. A vracela se k jejich matné inteligenci během projevu doslova neodbytně. Jako přeskakující šelaková deska s popleteným Hurvínkem. Byť prezident spíš někdy připomíná jeho tatínka.

Ale cílem poselství českým diplomatům určitě nebyla dezinformace o blbounech a informace, že podle Miloše Zemana jsou novináři vesměs hlupáci. Tím, právě na rozdíl od novinářů, není prý Václav Klaus mladší, proto je třeba s jeho názory přesvědčivě zápolit.

To už prezident narážel na článek poslance Klause, podle něhož nemají čeští vojáci v Afghánistánu co dělat. Ale prezident afghánskou misi rozhodně hájí: „V té akci bojuje více než 30 zemí, odejít z tohoto společenství by dokázal jenom srab.“ A dodal parafrázi slavné věty z časů španělské občanské války: U Kábulu se bojuje za Prahu.

A co je polemizovatelné

To, i znovu vyjádřená podpora Izraele, včetně účasti v tamní misi na Golanských výšinách (do Izraele se Zeman ostatně zanedlouho chystá), byly zřejmě nejpodstatnější momenty středečního setkání. Byť při něm, aspoň v oficiální části, jíž směla sledovat média, zaznělo od prezidenta mnoho dalšího.

A někdy ovšem sporného. Jako třeba jeho stará známá teze o neúčinnosti, či dokonce kontraproduktivitě hospodářských sankcí. Rozhodně totiž třeba ty adresné protiruské účinek mají. Řada přebohatých a velevlivných Rusů by o tom prezidentovi mohla barvitě povídat.