Změna je život (2018)

Každý hokejový fanoušek ví, že když se týmu přestane dařit, musí trenér sáhnout ke změně sestavy. Levé křídlo přesune do středu útoku, centra do obrany a obránce do branky. A co s brankářem? Šup s ním do útoku na levé křídlo! To by v tom byl čert, aby tak radikální změny nevnesly zmatek do řad soupeře, nevyvedly ho z konceptu a nevedly ke kýženému obratu v utkání.

Kdo chodí pravidelně nakupovat do super či hypermarketu, jistě si vzpomene, že čas od času se tam změní uspořádání regálů se zbožím. Když se s něčím takovým setkám já, představuji si ředitele, jak na monitorech sleduje dění v obchodě. Doufám, že uroní slzu dojetí, když vidí, jak jeho zákazníci celí zmatení pobíhají mezi regály a do košíků vrší zboží, které původně vůbec nechtěli nakoupit. To je však nutné. Ležáky se musí vyprodat, aby byznys mohl pokračovat dál.

Když nastoupí nový premiér, vymění všechny ministry, a když nastoupí nový ministr, vymění náměstky. Komu vadne manželství, přihlásí se do atraktivní televizní show nazvané „Výměna manželek“. A vztah je zachráněn. Občas je zkrátka nutné změnit paradigma, aby lidé zcela nezakrněli ve svých návycích.

Letošní rok je označován jako „osmičkový“, a mnozí lidé se těší, že přinese nějakou pozitivní změnu. Již několikrát v dějinách našeho národa totiž osmičkový rok zlomový byl. Například v roce 1938 začala nacistická okupace, v roce 1948 komunistická totalita a v roce 1968 jsme se dočkali takzvané bratrské pomoci spřátelených armád.

Osmičkový rok tedy nemusí vždy znamenat pozitivní změnu. Letos se však nemusíme ničeho takového obávat. Čekají nás jen samé změny k lepšímu. Tak třeba tady u nás, ve městě Brně. Jistě jste už slyšeli o stěhování hlavního vlakového nádraží k řece Svratce. Stěhování nádraží nás bezpochyby zocelí a zatraktivní jihomoravskou metropoli v očích turistů. To však zřejmě není zdaleka všechno, co se změní, protože poslední dobou se Brno proměnilo v jedno velké staveniště.

Když tak jezdím autem v centru Brna od jedné uzavírky ke druhé a marně hledám cestu k nějakému parkovišti, krátím si čas uvažováním o tom, co tento nebývalý stavební ruch přinese. Napadá mě, že už mezi námi není mnoho lidí, kteří pamatují dobu, kdy na náměstí Svobody stával kostel svatého Mikuláše. Není divu, neboť byl v roce 1870 zbourán. Jistě vám ale neuniklo, že je v dlažbě vyznačen jeho půdorys. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby nevyužitý a nevlídný prostor náměstí znovu obohatila budova kostela. Ale ne jen nějakého malého kostelíka. Co kdyby se na náměstí Svobody přestěhovala katedrála svatého Petra a Pavla? Možná si řeknete, že katedrála je pro náměstí příliš veliká. Ale nesmíte zapomenout na to, že se při stěhování část kostela dozajista poztrácí. A torzo, které zbude, jistě vyhoví všem požadavkům na optimální proporce kostela.