Strach přichází z Krušných hor (2018)

Vražda místního občana žadatelem o azyl z Iráku naplňuje nejčernější obavy, které sdílí značná část zdejší společnosti od roku 2015, kdy do střední Evropy zamířily proudy migrantů z blízkého Východu. Nejde přitom jen o samotnou vraždu, ale také o pozdvižení, které způsobila v saském městě Chemnitz a posléze v celém Německu.

Probíhají demonstrace, dochází k potyčkám s policií, píše se o tom, jak chuligáni z jiných východoněmeckých měst napadají žadatele o azyl. Pozornost vzbuzují výroky zakladatele iniciativy Pro Chemnitz Martina Kohlmanna, který doporučuje větší nezávislost Saska na Německu a úzkou spolupráci se zeměmi Visegrádu, které mají tu výhodu, že migranty jednoznačně odmítají.

Jedná se o mimořádně tragický případ. Žadatel o azyl z Iráku zabil místního občana na ulici několika ranami nože. Jeho žádost přitom byla zamítnuta už před dvěma roky, od té doby ho Německo nedokáže vrátit zpátky, i když se dopustil kriminálních činů, obchodoval s drogami, a byl obecně považován za nebezpečného člověka, který nenosí nůž jen pro parádu.

Vražda v Chemnitz se tak stala exemplární událostí, která rozpoutala potlačované vášně, obavy a strach, který od příchodu migrantů zasáhl značnou část německé společnosti. Tento strach má navíc potenciál, aby se rozšiřoval, třeba mezi občany, kteří se bojí extrémních pravičáků halasně protestujících proti násilnostem ze strany migrantů.

Příliš málo rozumu

A stejně jako si německý stát neví rady s odsunem odmítnutých žadatelů o azyl, nedokáže se vyrovnat ani s divokými protesty v ulicích Chemnitz. „Nechali nás v tom samotné,“ prohlásila místní starostka Barbara Ludwigová a na jejím výroku bylo důležité zamlčené slovo „oni“.

Míněna tím je zvláště kancléřka Angela Merkelová, která během migrační krize prohlásila „zvládneme to“. Z pohledu starostky Chemnitz ovšem „oni“ nic nezvládli, jen přidělili stovky cizinců do obcí, ať si s nimi místní poradí. Ti ovšem nevědí jak.

Při pohledu z naší strany Krušných hor je na tom pozoruhodná ohromná míra nervozity, která se konfliktem v Chemnitz ventiluje. Vždy tak spořádaná německá společnost si najednou neví rady a právě proto, že tolik dbá na pořádek, neuroticky se snaží nepořádku až do nejmenších detailů zbavit. Jeden strašlivý čin sám o sobě stabilitu společnosti neohrožuje, může však rozjet společenskou změnu, jejíž perspektiva není jasná ani jejím protagonistům.

Sasko ani jiné východoněmecké spolkové země nemohou zorganizovat brexit jako Britové, co ale chtějí dělat? Otevírá se možnost, že budou hledat silného vůdce, jako se už delší dobu snaží země Visegrádu včetně Česka. V Německu se ovšem jedná o jiný, nebezpečnější podnik.

Dá se to pochopit, v základě všeho je touha po nějakém pevném místě v tomto nejistém světě, proto je také nějaké řešení nepochybně třeba. Přesto z celé historie plyne jedno poučení už dnes. Problémem tolik není příliš mnoho žadatelů o azyl, ale příliš málo rozumu.