USA opět snížily finanční pomoc Palestincům (2018)

Ministerstvo uvedlo, že jde zejména o příspěvky na podporu ekonomiky na Západním břehu a v pásmu Gazy, a naznačilo, že částka bude věnována na důležité projekty v jiných zemích. Už v červnu ministerstvo samosprávě zastavilo veškerou pomoc, dokud revize neskončí. Souviselo to i s přijetím Zákona Taylora Force, pojmenovaného po Američanovi, jehož před dvěma lety zavraždil Palestinec v Tel Avivu.

Zákon vyplácení finanční pomoci zakazuje, dokud samospráva nepřestane podněcovat násilí vyplácením rent vězněným teroristům a jejich rodinám. Kromě toho už v lednu Washington odebral 110 milionů dolarů Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky, jemuž hradil celou třetinu rozpočtu.

Peníze, které teď nedostane samospráva, směřovaly i do vzdělání. To palestinské však stojí na nenávisti vůči Izraeli, jejím podněcování a oslavování vrahů Izraelců. Z tohoto důvodu své příspěvky už dříve omezily i Británie, Německo a Norsko.

Mezinárodní finanční pomoc jako samozřejmost?

Jediné peníze, které Bílý dům samosprávě v srpnu vyplatil, bylo zhruba 60 milionů dolarů na izraelsko-palestinskou bezpečnostní spolupráci, za kterou se velmi přimlouval Jeruzalém, protože je v zájmu obou stran.

Současná částka odebraná samosprávě se podle ministerstva týkala letošního fiskálního roku, který končí 30. září. Letos tedy Palestinci moc peněz z Ameriky nedostali. Kongres jim přitom schválil asi 400 milionů dolarů.

A čeká je zřejmě ještě další rána. Podle většinou dobře informované izraelské televize chce Trumpova vláda v nejbližších dnech také odmítnout tradiční palestinský požadavek návratu „všech uprchlíků na území Izraele“ – po statusu Jeruzaléma druhý nejspornější bod izraelsko-palestinského konfliktu.

Spojené státy chtějí, aby bylo za uprchlíky uznáváno jen asi půl milionu lidí, zatímco OSN jich na území Západního břehu, Gazy, Jordánska, Libanonu a Sýrie „registruje“ přes pět milionů, tedy i potomky uprchlíků a jejich potomky, dokonce včetně držitelů občanství těchto zemí.

Palestinci jsou přesvědčeni, že mezinárodní finanční pomoc je samozřejmost, či dokonce povinnost. Proč ale mají dostávat peníze, když nejsou ochotni jednat o vzniku svého státu, nikdy neslevili ani z jediného ze svých nerealistických požadavků, podněcují terorismus a oslavují vrahy Izraelců?

Jen za prvních 20 let od dohod z norského Osla v roce 1993 získali na mezinárodních darech 23 miliard dolarů, ale odmítli dvě velkorysé izraelské mírové nabídky, včetně jedné s Jeruzalémem jako hlavním městem Palestiny, rozpoutali dvě intifády a za posledních 25 let povraždili přes 2500 Izraelců. Kdyby chtěli mít vlastní stát, už ho dávno mají. Většina arabských zemí to už ví a peníze jim neposílá. Je dobře, že „dost“ konečně řekla i tak významná země jako Spojené státy.