Zápisník zahraničních zpravodajů – Jaké byly osudy československých Židů v Belgii? (2018)
Reportáž.
Natočeno 2018. Premiéra 4. 9. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 4 min.).
Lit.: Nerad, Filip – Duchková, Anna: Mezi oběťmi holocaustu v Belgii byli také Židé z Československa. Muzeum v belgickém Mechelenu vypráví i jejich příběhy. In web ČRo 1 Radiožurnál, 4. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Belgie si v uplynulých týdnech připomněla výročí začátku transportů tamních Židů a Romů do nacistických vyhlazovacích táborů. Místem, kde se můžete seznámit s touto tragickou kapitolou belgických dějin, je Mechelen. Právě tam za druhé světové války vznikl tábor, odkud vlaky s deportovanými lidmi odjížděly. Hned naproti němu před několika roky vyrostlo muzeum holocaustu.
Jedna ze stěn vstupní haly muzea je celá pokrytá průkazovými fotografiemi všech Židů a Romů, kteří tranzitním táborem v Mechelenu prošli. U jmen těch, jejichž portrét se nezachoval, je alespoň šedivá silueta. Mezi tisíci malých obdélníků jsou i fotografie Čechoslováků, pro které byl zdejší lágr první stanicí v cestě na smrt.
Unikli smrti, ale stejně nepřežili
„Třeba Leo Baum. Po internaci v mechelenském táboře, byl s manželkou deportován do Osvětimi. Nepřežil ani on ani jeho žena,“ listuje přede mnou v historických dokumentech odbornice na holocaust v Belgii Laurence Schramová.
Leo Baum měl přitom předtím obrovské štěstí. Na konci 30. let žil v Berlíně. Po křišťálové noci ho nacisté poslali do koncentračního tábora v Buchenwaldu, ale pustili ho. Odešel s rodinou do Belgie a snažil se vystěhovat do Argentiny. Odplout ale už nestihli.
„Simon Apfeldorfer pocházel z Mukačeva. Jemu se při deportaci podařilo vyskočit z vlaku, nacisté ho ale chytili. Podruhé odjel s transportem číslo 24 do Osvětimi,“ představuje příběh dalšího Čechoslováka Laurence Schramová.
Příliš hrdý na útěk
Leo Baum a Simon Apfeldorfer nebyli jedinými Čechoslováky, kteří táborem v Mechelenu prošli. Na stěně v muzeu visí i kopie průkazu Samuela Löwenwirtha, který měl československou národnost a podle průkazu se narodil v Lože 19. května 1913.
V další části expozice vypráví na záznamu tragický příběh své rodiny jeho neteř Esther. V roce 1942 dostali její sestry a bratr předvolání k nástupu do tábora v Mechelenu. Jejich otec je přesvědčil, aby příkaz poslechli a šli. I když věděli, jak se mu vyhnout.
„V pátek večer po jejich odjezdu jsme zůstali jen ve třech a já jsem poprvé viděla otce plakat. Na to nikdy nezapomenu. O pár měsíců později dostal příkaz i on. Matka ho prosila, aby nechodil, ale otec ji neposlouchal. Byl příliš hrdý. Ani on už se nevrátil. Moje matka se z toho nikdy nevzpamatovala,“ vzpomíná ze záznamu.
Zmařené životy
Třetí patro muzea je věnované transportům z mechelenského lágru. Na černých stěnách tu ve zlatých rámečcích visí civilní fotografie některých deportovaných z jejich šťastnějších dnů. U nich jsou údaje ke každému z transportů. Kdy se konal, kolik v něm jelo lidí a kolik jich přežilo. Většinou jsou to hodně nízká čísla. V případě transportu číslo 4 v polovině srpna 1942 nepřežila z tisícovky osob ani jediná.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku