Tři sudičky a osudové rány

Přidal: Premek |

Září 11, 2018

Martin Čípek

(napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)

Venkovské stavení kdesi v Čechách. Je válka. Ve vesnici už nezůstal jediný zdravý muž, všichni byli odvedeni na frontu. I Ondřej, vnuk starého hospodáře, který se teď musí postarat o zbytek rodiny –Ondřejovu ženu Tonku a její sestru Máří. Tonka má každým dnem porodit a proto tu nyní, jednoho zimního večera, stojí Katrina a její dvě sestry, Aneša a Tereza, staré ženy, jejichž život se pomalu chýlí ke konci. Jako by ve světnici stály tři sudičky, jejichž vyprávění, připomínající libovolnou variaci na biblická proroctví, symbolizuje osud člověka. V tlumených recitativech se z úst tří starých žen ozývají osudová předurčení o životě a smrti, jakési žalmy, které – přestože během hry nezazní žádný hudební motiv–mají až oratorní kompozici.

Antonín Přidal (1935 – 2017), který v šedesátých letech působil v brněnském rozhlase, vytvořil v Sudičkách (1968) a ještě v předchozí rozhlasové hře Všechny moje hlasy (1967) přelomová díla v oblasti původní rozhlasové dramatiky. Jeho hry, prosty jakýchkoliv rušivých elementů, nepostrádající ovšem jistou míru emocionality, mají neobyčejně silná vyznění –jejich obsah jako by v posluchačích evokoval něco fantaskního, magického, cosi mimo naši realitu. Reálné je ovšem pozadí; v případě Sudiček je to válka, která se promítá i do života ještě nenarozeného dítěte. Jako by tím Přidal prohlašoval –není nic cennějšího, než lidský život.

Režisér Josef Henke se v případě Přidalovy rozhlasové hry mohl zcela spolehnout na představitele jednotlivých rolí, především na příslušníky nejstarší herecké generace. Zdeněk Štěpánek v roli starého, poloslepého hospodáře vytváří pomocí chvějícího se hlasu, v němž se zračí pokleslost fyzická, nikoliv duševní, jednu ze svých nejlepších rozhlasových rolí. Bohužel také poslední, neboť 20. června 1968, ještě před plánovanou premiérou hry, zemřel. Vpravdě mimořádné rozhlasové výkony podávají v postavách tří starých žen – sudiček také Leopolda Dostalová (Tereza), Blanka Waleská (Aneša) a Antonie Hegerlíková (Katrina). Dostalové Tereza je nejstarší ze sester, pamatuje už leccos, také to, že bývala kdysi mladá a krásná; teď je ale stará a slepá a svět už pro ni znamená jen útrpné přecházení po balvanech zmaru, neštěstí a bolesti. O něco střídmější je Waleské Aneša, která za svůj dlouhý život poznala snad všechny nástrahy života a varuje před nimi obzvlášť naléhavě. Katrina v podání Antonie Hegerlíkové se zdá být nejmírnější; její hlas nehrozí, ale uklidňuje. Tonku, tu, o které se ve hře hovoří a která má na svět přivést spasitele rodu, hraje Jaroslava Pokorná, její sestru Máří Karolina Slunéčková. Sudičky, rozhlasová hra o lidském neštěstí, nadějích i pohromách, které svírají naše životy v železných okovech, nabízejí mimořádný posluchačský zážitek, něco, co v člověku jen tak nezmizí, ale naopak zůstává hluboko uvnitř.

Historie rozhlasových her