Potíže s lidem (2018)

Potíže s tím měli již staří Řekové, protože výrazem „démos“ označovali různé věci a tak vznikaly zmatky a nejasnosti, které trvají dodnes. Proto snad může být užitečné, když se trochu zamyslíme nad tím, kdo to vlastně vládne v demokracii.

Sledujeme-li vyjádření různých politiků a politologů zjistíme, že tím „lidem“ vládnoucím v demokracii se někdy míní všichni lidé a jindy pouze všichni občané. Za „lid“ se často pokládá pouhá většina občanů nebo dokonce jenom většina voličů, nebo dokonce pouze ti, kteří volili vítěznou stranu, i když nezískala nadpoloviční většinu.

Dodejme, že jménem „lidu“ někdy vystupovali obránci chudých lidí a v dobách, kdy bývala chudoba velmi rozšířena, to působilo věrohodně. I když ani moderní demokracie nedokázala zcela odstranit chudobu, většinu už tvoří střední třída.

Horší je, když se za „lid prohlašuje rozhněvaný dav, který zaplní náměstí a ulice. Pokud chce jen projevit vlastní názor, je všechno v pořádku. Pokud se však rozhněvaný dav snaží násilím chopit moci, je na malér zaděláno. Stanou-li se součástí davu, i rozvážní lidé ztrácejí soudnost. A nejhorší je, když ten dav vytvoří lůza, tedy lidé deklasovaní, hnaní jen zlobou a nenávistí. Jejich vítězstvím se mění demokracie v ochlokracii, která je horší než tyranie.

Obětí vlády populistů je lid

Musím zdůraznit, že lid není lůzou a lůza není lidem. Lůza se ale za lid se ráda vydává, protože se mu podobá tím, že jsou v ní zastoupeny všechny vrstvy společnosti. V každé společenské vrstvě jsou totiž jedinci, kteří mají vysoké ambice, ale jsou líní pro jejich naplnění něco udělat a tak hledají postranní a nečestné způsoby jak vyniknout.

Snaží se obvykle získat výhody na úkor druhých, když se to nepodaří a praskne to, ostatní si na ně již dávají pozor a tím jsou ze své vrstvy vyřazeni. Za své neúspěchy obviňují všechny okolo a celý společenský řád, jenom ne sami sebe. Lůza není tedy tvořena chudými lidmi, jak se někteří mylně domnívají, ale lidmi frustrovanými.

Lůza je vedená hněvem a proto se její vůdci ani nenamáhají vytvořit politický program, který by napravil nedostatky demokratického řádu – prostě jej chtějí zničit a nahradit jinou, demokratičtější, ba nejdemokratičtější demokracií.

Takovým politikům se říká populisté, což je poněkud nepřesné, protože to není populus – lid, v jehož zájmu jednají; jde jim jen o moc. Aby ji získali, podbízejí se tomu, co se líbí lůze: sdílejí její hněv, nenávisti i předsudky. Když se dostanou k moci, neumějí vládnout ve prospěch celku, protože ten je nikdy nezajímal, ale starají se jenom o prospěch vlastní a svých věrných. Poučení z historie bude možná znít trochu paradoxně, ale říká, že hlavní obětí vlády populistů je lid.