Ode dneška žádné harašení, pánové (2018)

S rostoucím zděšením pozoruju, kolik chlapů, za které bych dala ruku do ohně, odchází zděšeně ze zaměstnání, ze společnosti, dokonce ze života. A pak samozřejmě tací, za které bych ruku do ohně nedala. Dokonce bych věřila, že by si za své jednání zasloužili ťafku.

Ano, ťafku. A možná poučení. Ne naprostý konec své kariéry. To je ovšem otázka názoru.

Většinu z těchhle – skoro se chce říct obětí – osobně neznám. Některé osobně znám. Třeba fotografa Antonína Kratochvíla.

A právě v jeho případě jsem nevěřila vlastním očím, když jsem se doslechla a dočetla o obviněních vznesených proti němu. Znala jsem Antonína jako hřmotného, srdečného a hlavně hodného chlapa, který má lidi rád a rozhodně by žádnému – a žádné – neublížil.

Moje první reakce byla: to je přece nesmysl! A ty dvě ženské, co ho obvinily z nevhodného chování, musejí být naprosté krávy. Pak jsem se ale dozvěděla, že si novinářka Jana Ciglerová dala práci s průzkumem, co se přesně stalo, a co může být pravdy na tvrzení těch dvou žen.

A zjistila, že obvinění zřejmě nebudou vymyšlená. Že se Antonín Kratochvíl podle všeho často choval zcela nevhodně. Trousil nevhodné poznámky a tu a tam se velmi nevhodně dotýkal svých kolegyň či známých.

Co kdybychom odpustili?

Podle některých psychologů muži podobné věci dělají nikoli z lásky k ženám, ale ze skryté nenávisti k nim. Možná je to leckdy pravda, ale v případě Antonína Kratochvíla tomu nevěřím. Antonín má ženy rád.

Myslím, že fotograf Kratochvíl, tak jako spousta jiných – no ano, starších pánů – si zkrátka neuvědomuje, že by na jeho chování mohlo být něco špatného. Koneckonců dospíval v dobách, kdy bylo zcela v pořádku ptát se zcela neznámých žen „Slečno, kde jste koupila ten svetr s těma boulema?“, kdy bylo zcela v pořádku, když měl šéf intimní vztah se svou sekretářkou, kdy bylo zcela v pořádku chovat se k ženám tak trochu jako k věcem.

Byla to prostě jiná doba. A Antonín, tak jako mnoho jiných, nezaznamenal, že dnes je situace docela jiná.

A tak přicházím s návrhem: Co kdybychom mužům jako Antonín odpustili všechno, co provedli kdysi? A pokud nevymáhali sex násilím nebo vydíráním, prostě na všechno zapomněli.

A potom bychom jim řekli: Pánové, ale od teďka už, prosíme, nic podobného nedělejte. Zjistěte si, jak funguje moderní svět, a těchhle svých zvyklostí se zbavte. Žijeme koneckonců v 21. století.

Věřím, že většina z nich by to udělala. A na světě by hned bylo líp.