Interview Plus – Vojtěch Filip (2018)

Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa by mělo jít o standardní princip, na kterém dnes funguje darovací daň. „Nevidím žádný důvod, proč by finanční náhrady církví neměly být zdaněny, protože nejde o žádnou finanční náhradu za nevydaný majetek. Ten byl totiž identifikován, ale pak taky přeceněn,“ tvrdí.

Je prý velký rozdíl mezi oceněním majetku v klasických, běžných restitucích, a těchto církevních. „Tady ale bylo ocenění uděláno dřív, nejdřív se řeklo, kolik se má dát, a až pak se oceňovala hodnota třeba metru čtverečního lesa nebo louky.“

Návrh: 20% zdanění

Komunisté navrhují, aby byla daň vyměřena v běžné výši jako u všech ostatních darovacích smluv, a to až do výše 20 %. „Jsme připraveni na debatu ve Sněmovně, nejdřív bude ještě ve výborech ve 2. čtení a pak i na plénu, kde se z toho jistě stane místo věcné debata politická.“

Co se ale změní novým zdaněním finančních náhrad, které by podle stávajícího stavu měly církve dostat? Pokud by nové zdanění Sněmovnou neprošlo, dostanou církve až do roku 2043 celkem 59 miliard korun.

„U soudních sporů by se mohlo prokázat, že náhrady, které byly vyplaceny, nebyly vyplaceny po právu… Buď dojde ke skutečné dohodě mezi státem a církvemi, nebo budeme dál v soudních sporech, které budou mít dalekosáhlé majetkové důsledky, a to jak vůči církvím, tak státu i fyzickým nebo právnickým osobám. Zatím jsem vstřícný krok, že nebudou žalovat třeba ani nepovinné osoby, tedy opravdu neviděl. Stejně jako nějakou dobrou vůli.“

Podle Filipa je navrhované zdanění finančních náhrad církvím „krok, abychom si uvědomili, že na obou stranách stojí suverénní subjekty, které si nemusejí nechat všechno líbit,“ dodává.

Není to víc náprava majetkových křivd?

Vladimír Balaš z Právnické fakulty Univerzity Karlovy už dřív řekl, že náhrada za zabavený majetek není zdanitelným příjmem, ale nápravou majetkové křivdy. Doslova prohlásil: „Platit daň z ukradeného majetku, který se vrací zpět, je nehoráznost.“ S tímto názorem ale Filip nesouhlasí.

„Majetek, který je teď vydáván, taky nikdy nemusel být majetkem církve. Už od dob Josefa II. byla většina tohoto majetku ve vlastnictví císaře, chcete-li státu. Církve, které jsou organizace zvláštního určení, jej pouze spravovaly. Nevlastnily. Na to existuje řada studií i dokumentů právě od dob Josefa II.“

Od 90. let si stát nechá vše líbit

Podle právního výkladu předsedy komunistů pak ještě za první republiky, kolem roku 1930, bylo jasné, že církev má právo s tímto majetkem hospodařit a stát se jim do toho moc neplete. Jen se v modu vivendi mezi Svatým stolcem a Československou republikou dohodlo, kolik tady bude církevních hodnostářů.

„Taková dohoda byla poctivá, ale od 90. let se systém začal deformovat. V rozporu s modem vivendi… Stát ustupuje svobodě církví a ztrácí jakoukoli možnost regulovat počet církevních hodnostářů. Mně to připadá, že je jich dnes víc než učitelů na jednoho žáka.“ A jak se Filip dívá na 50. léta, ve kterých jistě nikdo nemůže tvrdit, že by církve měly „na růžích ustláno“?

„Znám případy, kdy k majetkovým přesunům došlo jak po, tak ale i proti právu… To tak v historii lidstva prostě bývá,“ dodává Vojtěch Filip.