Pro a proti – Serena Williamsová a rasistické stereotypy? (2018)

Přidal: Premek |

Září 21, 2018

Letošní finále US Open se dostalo do médií nejen díky senzačnímu vítězství mladičké Naomi Osakaové. Mediální vody rozvířila prudká reakce poražené Sereny Williamsové, za kterou si vysloužila trest. A v posledních dnech se diskutuje taky o tom, jestli karikatura popisující tento výbuch emocí nepodléhá rasistickým stereotypům. Zeptá se na to Veronika Sedláčková.

Hovoří datový novinář z Českého rozhlasu Michal Zlatkovský a publicista a spisovatel Dominik Landsman.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 9. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Sedláčková, Veronika – Luptáková, Věra: Karikatura Williamsové není žádná obrovská pecka. Nenapadlo mě, že by mohla být předmětem rasistických sporů, říká spisovatel. In web ČRo Plus, 21. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Letošní finále US Open poznamenal výbuch emocí tenisové legendy Sereny Williamsové. Kvůli penalizaci, která zřejmě vedla k její prohře s mladičkou Naomi Ósakaovou. Australan Mark Knight pak pro jeden bulvární deník nakreslil Sereninu karikaturu, která rozvířila debatu nejen na sociálních sítích.

Serena Williamsová se totiž hned po utkání nechala slyšet, že se stala obětí sexismu ze strany rozhodčího. V podobném duchu ji taky Knight vyobrazil. V pozadí říká rozhodčí druhé tenistce: Mohla byste ji prostě nechat vyhrát? Ve Spojených státech napadla řada kritiků obrázek jako rasistický a posiluje prý i negativní stereotypy vůči Afroameričanům.

Já se určitě nezasmál. Ne kvůli nějakému rasismu, ale prostě mi karikatura nepřišla vtipná. Ale těch, kterých se týká, se dotkla, a je jim třeba naslouchat.
Michal Zlatkovský, datový novinář Českého rozhlasu

Podle Michala Zlatkovského jsou to hlavně lidé z americké Národní asociace černošských novinářů a spousta lidí negativně reagovala na sociálních sítí, hlavně na Twitteru. „Hlas Afroameričanů tam byl poměrně jasný,“ doplňuje. Abychom to ale pochopili, musíme znát kulturní kontext. „Američané asi taky nepochopí romskou problematiku a nebudou se k ní relevantně vyjadřovat,“ domnívá se datový novinář.

Češi by to prý ani tak neřešili, kdyby se toho nechytly naše velké zpravodajské servery. „Podávaly to tak jako: podívejte se, co ti šílenci v Americe řeší. Jakože se můžou zbláznit z karikatury, která nám přijde normální. Jinak by tady tak bouřlivá diskuse asi nebyla.“

Musíte znát kontext

Zlatkovský upozorňuje na dobu těsně po zrušení otroctví (pozn. red.− 13. dodatek Ústavy Spojených států o zrušení otroctví byl podepsaný 18. prosince 1865). „Tehdy byl hodně rozšířený fenomén tzv. Black Face. To byla divadelní představení, ve kterých si běloši malovali černé tváře a zvýrazňovali rty. Cílem bylo zesměšnit, ironizovat a vlastně karikovat Afroameričany.“

Podle něj byla tato karikatura Williamsové dost stereotypní a i postavy v pozadí jsou nakresleny jako běloši, přičemž ve skutečnosti je soupeřka a překvapivá vítězka US Open Naomi Ósakaová Japonkou s haitskými předky. „Její pleť tedy určitě bílá není,“ tvrdí Zlatkovský.

Podle mne se obrázek stal terčem obvinění z rasismu neprávem. Je to přece karikatura a já se zasmál.
Dominik Landsman, publicista a spisovatel

Podle spisovatele a publicisty Dominika Landsmana je to celé jen nafouknutá bublina. „Protože jde jen o karikaturu, která navíc nějaká obrovská pecka není. Vůbec jsem přitom ale nepřemýšlel, že by mohla být předmětem nějakých rasistických sporů.“

Jsou to přehnané reakce. Nechápu

Nechce prý posuzovat reakce samotných Američanů, ale „přehnané jsou některé reakce tady u nás. Tomu už nerozumím.“ Karikatura je jistý druh satiry, která se vizuálně snaží vypíchnout přednosti a rysy karikovaných. „A některé, jistě víc útlocitné lidi, to zřejmě ranilo. Ale úplně zbytečně,“ tvrdí.

Bouřlivou reakci (nejen) na sociálních sítích pak svým způsobem považuje za atak na svobodu vyjádření umělce Marka Knighta. „Tím se ale taky oklešťuje humor, a to nemám rád. Humor by neměl mít nějaké hranice, ty máme přeci každý své, vlastní. Ale vyhrožovat kreslíři, který jen dělal satiru…? Jeho cílem přeci nebylo ani urazit, ani zesměšnit. Primárně mu přece šlo o satiru, která obecně slouží k pobavení a zamyšlení. Taky ke kritice karikovaného, a ta by měla být vždy oprávněná.“ Kde najít ale „onu“ hranici?

Má humor hranice?

„To se ptáte špatného člověka, protože já se ve svém humoru musím sám dost krotit. Můj práh, tedy až kam zajít a kde končí dělání si srandy, mám až u legrace z mrtvých dětí. To je už i na mne moc,“ odpovídá spisovatel Landsman.

Datový novinář Zlatkovský k tomu přidává: „To je ale kultura sociálních sítí, hlavně ta na Twitteru, kde dostáváte výhrůžky smrtí často a úplně za nic… Ale pokud máme svobodu slova v ironizování nebo karikování, tak podobná svoboda platí i na psaní reakcí na sítích. Ale Mark Knight pracuje pro pravicové bulvární noviny, které přesně takovou publicitu potřebují. Takže neočekávám, že by ho pro karikaturu Williamsové vyhodili,“ dodává novinář.

Radiodokument