Historie Plus – Brněnské podzemí (2018)

Takové báchorky se léta šířily o spleti chodeb a sklepů pod starým Brnem. Překvapivě je na nich něco pravdy. Pod historickým centrem města skutečně jsou unikátní prostory, které jinde nenajdeme.

Labyrint pod Zelným trhem, mincmistrovský sklep, kostnice u sv. Jakuba – to jsou dnes veřejnosti přístupné části proslulého brněnského podzemí. Nově by k nim měly přibýt i obrovité vodojemy pod Žlutým kopcem. Pro turisty je to samozřejmě lákavý cíl, ročně podzemím projdou tisíce lidí.

Za jeho objevením a rekonstrukcí je přitom tragická událost, k níž došlo v roce 1976. 15. února, pár minut před polednem, se na Pekařské ulici v centru Brna náhle propadla část nástupního ostrůvku tramvají. Do otvoru sklouznul osmapadesátiletý Miroslav Šudák. Z lidí, kteří stáli poblíž, se mu rozhodla pomoci jediná žena. Šlo o prodavačku z nedalekého květinářství, pětačtyřicetiletou Marii Bartošovou. Paní Bartošová muže sice zachránila, sama však vzápětí zmizela v hlubinách. Strhnul ji proud podzemní vody, její ostatky se našly až po mnoha letech.

Tragédii přitom způsobila banální příčina. V podzemí prasklo sto let staré litinové potrubí a voda za týden vymlela tři stovky kubíků zeminy. Na vině byl zchátralý stav brněnské vodovodní sítě, o kterou nikdo léta nepečoval. Bývalý režim se celou kauzu snažil ututlat, pamětní deska se na místě neštěstí objevila až v 90. letech minulého století. Píše se na ní o lidské lhostejnosti.

Sklepy jako ledničky

Podle projektanta a znalce brněnského podzemí Aleše Svobody však tahle tragická událost vedla k postupnému odhalování a záchraně tohoto druhého města, či města pod městem. Sám se jí věnuje už od roku 1987 a za tu dobu se jeho týmu podařilo objevit a zrekonstruovat rozsáhlý podzemní labyrint sklepů a chodeb.

„Jeho počátky jsou ve 12. a 13. století, kdy se město zakládalo, kdy se stavěly jeho hradby, kláštery a zakládaly se jeho ulice. V tomto prostoru byl vzácný kousek místa, stavitelé proto museli jít pod zem,“ vysvětluje Svoboda. Práci jim usnadnil i fakt, že Brno není založeno na skále, ale na návějích čtvrtohorních spraší. A v nich se daly sklepy snadno vybudovat. Sklep doslova vydlabaný ve spraši pak už jen stačilo vyzdít, aby vydržel celá staletí.

Každý starý dům v historické části města tak má pod sebou hluboké sklepy. Ty sloužily zcela prozaicky – jako lednice. Platí to zejména o samotném centru města, Zelném trhu. Zde bylo od středověku městské tržiště a trhovci potřebovali uchovávat své zboží v chladu. Do jedné takové „ledničky“ pod Zelňákem jsme se vydali s Janou Glosovou z brněnského Turistického centra: „My jsme teď ve sklepě, který nejlépe ukazuje, jak byly sklepy pod Zelným trhem v minulosti využívány. Teploty v místních sklepech se údajně držely v rozmezí pět až osm stupňů Celsia. Dnes teplota během letních měsíců vystoupí až na 22 stupňů.“

Jsme však na jihu Moravy a v hlubokých sklepích pod Zelným trhem se uchovávalo také víno. Podle Aleše Svobody to byl zejména v 15. a 16. století hlavní obchodní artikl. Vinice byly přímo ve městě, ale i v širším okolí Brna. Sudy s vínem se pak ukládaly do městských sklepů. A ty byly nejen pod samotnými domy, ale i pod volnými parcelami nebo dokonce pod náměstím.

Brněnské podzemí mělo i jiný účel – obranný. Budovaly se tu strategické stavby, například skrytá stezka, tzv. Strada cooperta, která spojovala hrad Špilberk s městem. Tato stezka velkým dílem přispěla k úspěšné obraně Brna před Švédy. „Má zásluhu na tom, že malá hrstka Brňanů se ubránila až neskutečné přesile Švédů,“ uvádí Aleš Svoboda.

Zádušní kaple z lidských ostatků

Připomeňme, že k obléhání Brna švédskými vojsky došlo v závěru Třicetileté války, v roce 1645. Brněnskou posádku tehdy tvořilo 500 žoldáků a zhruba tisícovka členů brněnské domobrany. To byli téměř všichni bojeschopní Brňané, město mělo tehdy kolem pěti tisíc obyvatel včetně žen a dětí. Proti nim přitom stálo na 28 tisíc švédských vojáků generála Lennarta Torstensona. „S tou myší dírou budu hotov do tří dnů,“ prohlásil prý švédský vojevůdce.

Veliteli brněnské posádky, francouzskému plukovníkovi Jeanu Louisi Raduit de Souches, se však podařilo jeho armádu vázat na několik měsíců. Zabránil tak Švédům v postupu na Vídeň. Švédští vojáci za tři měsíce obléhání sice Brno téměř rozstříleli, vyhladověli jeho obyvatele, na řadě míst se podkopali pod hradbami a zničili část opevnění i samotného Špilberku, město se přesto ubránilo. V srpnu 1645 se švédské jednotky od městských hradeb stáhly. Souvisí s tím i snad nejznámější brněnská pověst, která líčí, proč se na Petrově zvoní poledne o hodinu dřív.

Specifickou součástí brněnského podzemí jsou pak kostnice, které vznikaly při rušení městských hřbitovů uvnitř hradeb. K němu docházelo zejména za vlády císaře Josefa II. na konci 18. století. Kostnice pod brněnským kostelem sv. Jakuba je starší, pochází z přelomu 16. a 17. století a je prý druhou největší v Evropě, hned po pařížské. My se do ní můžeme vydat s Danielou Schubertovou z Turistického informačního centra v Brně: „V této kostnici jsou uchovány ostatky více než 50 tisíc lidí. Vyplývá to ze sondy, která byla odebrána při archeologických a antropologických výzkumech. Kosti zde byly ukládány po celou existenci hřbitova, tedy od 13. století, kdy byl založen, až do jeho zrušení v roce 1784,“ říká Daniela Schubertová.

Nedávné záchraně kostnice u sv. Jakuba předcházel rozsáhlý antropologický výzkum. Vedla jej Eva Drozdová z Masarykovy univerzity v Brně a trval několik měsíců. Přinesl mnoho cenných informací o genetickém původu Brňanů, o jejich zdravotním stavu, o nemocech či operacích, které prodělali. „My jsme se díky kostnici dozvěděli o Brně a jeho obyvatelích mnohem víc, než vůbec bylo známo,“ uvedl Aleš Svoboda.

Neobvyklou součástí svatojakubské kostnice je zádušní kaple, která je – jak jinak – celá sestavená z lidských ostatků. Na první pohled se to může zdát bizarní, celé toto pietní místo však působí silným duchovním dojmem.

Kryt 10 – Z

Případ, kdy se do brněnského podzemí propadl člověk, nebyl ovšem zcela výjimečný. Nikdy naštěstí neměl tak fatální následky jako pro paní Marii Bartošovou. Úřady v minulosti řešily takovou situaci jednoduše – podzemní prostory se zkrátka zalily betonem. Aleši Svobodovi se ale podařilo úředníky přesvědčit, že unikátní prostory je naopak třeba zachránit. V centru města tak v roce 2011 vznikl prohlídkový okruh pod Zelným trhem, zvaný Labyrint. Návštěvníci se zde dostanou až do hloubky osmi metrů pod současným dlážděním. Je tu i několik expozic, které přibližují život ve městě v minulosti.

V nedalekém mincmistrovském sklepě na Dominikánském náměstí, který je veřejnosti přístupný od roku 2010, je zase stálá expozice ražby mincí na Moravě. A ve sklepeních sousední Nové radnice se mohou lidé seznámit s historií Brna v audiovizuálním programu. Tím však odhalování brněnského podzemí nekončí: „My máme prozkoumány asi tři čtvrtiny historického jádra Brna, ve středověkých hradbách. Město se ale rozrůstalo dál. A v podzemí tu jsou místa, srovnatelná s nejkrásnějšími podzemními prostorami v Evropě,“ uvádí Aleš Svoboda.

Zmiňuje například vodojemy pod Žlutým kopcem, které byly vybudovány v poslední třetině 19. století a sloužily do roku 1997. Podle Svobody svou velikostí působí jako podzemní chrámy, srovnává je s proslulými Jerebatanskými cisternami v Istanbulu. V brněnských vodojemech by bylo možné zřídit podzemní přístav a projíždět jimi na loďkách. A to už jsme téměř na úrovni legend o brněnském podzemí, o kterých byla řeč na začátku.

„Do povědomí se už dostala legenda, že pod Petrovem je jezero, kde se dá jezdit na lodích. A skutečně to tak je. Toto jezero, které se nachází přímo pod katedrálou, bylo vytvořeno ze středověkých sklepů,“ vysvětluje Svoboda. Tato část brněnského podzemí dosud není přístupná, on sám ale věří, že se je podaří otevřít veřejnosti.

Zcela jiného druhu je další část brněnského podzemí, opět pod hradem Špilberk. Jmenuje se Kryt 10 – Z a pro veřejnost ji zpřístupnila společnost Americký fond. Ta vznikla z podnětu brněnských členů Amerického fondu pro československé uprchlíky.  Tuto organizaci už rok po únorovém puči založil v New Yorku československý diplomat a pozdější exulant Jan Papánek. Kryt 10 – Z bylo kódové označení pro nejutajovanější místo v Brně. Vznikl za druhé světové války, kdy jej nacisté vybudovali jako úkryt před ruským bombardováním města.

Po válce sloužil jako sklad vína, pouhé dva dny po únoru 1948 jej však zabrali komunisté a postupně jej proměnili v protiatomový kryt. Dobudován byl v roce 1959. Vešlo se do něj 500 osob, které zde měly přečkat první dny po útoku imperialistů ze Západu. Kryt 10 – Z dnes slouží už jen jako připomínka studené války, návštěvníka v něm však stále ještě trochu mrazí.