Nediplomatický diplomat Teddyboy a kvadratura kruhu (2018)

Zatím poslední oznámenou výměnou je střídání na postu ministra zahraničí. To je ostatně asi nejrozkolísanější resort a nepochybně jeden z nejnáročnějších vzhledem k tomu, jak neortodoxně se filipínský prezident dívá na mezinárodní ukotvení své země a jaký „talent“ má pro vytváření diplomatických faux pas nejrůznějšího druhu.

Dosavadní šéf diplomacie Alan Peter Cayetano, mimochodem už třetí muž na tomto postu za poslední dva roky, se rozhodl v příštím roce kandidovat do Kongresu a vzhledem k přísným filipínským pravidlům, pokud jde o kumulaci funkcí, musí nejpozději ve chvíli oficiálního podání kandidatury svůj vládní post uvolnit.

Volby se sice konají až příští rok v květnu, ale kandidátky se uzavírají už 17. října. Jméno nového ministra by tedy mělo být známo co nevidět. Podle čerstvých signálů by se jím měl stát dosavadní velvyslanec Filipín při OSN Teodoro Locsin, který je – jako většina Filipínců – známější pod přezdívkou: Teddyboy.

Na muže, který příští měsíc oslaví 70. narozeniny, to zní možná až příliš extravagantně, ale v tomto případě jméno jen vhodně doplňuje barvitý charakter svého nositele. Teddyboy Locsin je v pravém slova smyslu bonviván a vždy byl mužem slova.

Bránit nevyzpytatelného šéfa a prosazovat zájmy Filipín

Vystudoval sice práva na Harvardu, ale svůj dar výřečnosti neuplatňoval při bitvách v soudní síni, nýbrž stejně jako jeho otec, přední publicista, se s ním živil jako novinář a brilantní rétor, který psal projevy hned několika prezidentům.

Mezi tím devět let zasedal jako poslanec v Kongresu. Že později neměl problém se znovu vrátit k psaní svých nezřídka jedovatých, vždy ale vybroušených komentářů a k moderování televizních i rozhlasových pořadů, cosi vypovídá o mlhavých hranicích mezi světem politiky, žurnalistiky a showbyznysu na Filipínách.

Jeho předloňský nástup do diplomatických služeb přesto vyvolával pozdvižené obočí, protože jestli něco Teddyboy Locsin určitě neumí, tak krotit svůj slovník a emoce, což může být u diplomata problém. Na druhou stranu v tomto směru dokonale odráží osobnost svého prezidenta, s nímž se ostatně shodne i v jednoznačně kladném pohledu na kontroverzní drogovou válku.

Když se Duterte předloni sám přirovnal k nacistickému vůdci a prohlásil, že by drogově závislé rád povraždil jako Hitler Židy, přisadil si Locsin slovy o konečném řešení drogového problému. Nikoli pronesenými, ale napsanými na Twitter, který tenhle nediplomatický diplomat využívá podobně náruživě jako Donald Trump.

S gustem se na něm taky pouští do šarvátek, v nichž kolem sebe doslova šlehá bičem. Ostatně i autor těchto řádků z jedné celkem nevinné argumentační výměny odešel s cejchem teroristy. Nemám to Teddyboyovi za zlé, je prostě takový.

Jak se ale tomuto náruživému milovníkovi dobrého jídla a klasické literatury povede v roli šéfdiplomata země, která v poslední době točí kormidlem své zahraniční politiky jako podnapilý lodivod v bouři, je velká otázka. I on totiž může brzy dospět k poznání, že bránit před světem svého nevyzpytatelného šéfa a zároveň se snažit co nejlépe prosazovat zájmy Filipín se v praxi blíží kvadratuře kruhu.