Diagnóza F – Helena Klímová (2018)

V Československu se skupinová terapie objevovala nejdříve v kontextu léčby závislosti a v manželských poradnách. „Když lidé mluvili o svých osobních věcech, a ne o politice nebo o společnosti obecně, tolik se nebáli mluvit ani za minulého režimu,“ vzpomíná skupinová analytička a psychoterapeutka Mgr. Helena Klímová. Skupinovou terapii je možné využít při řešení řady obtíží, které člověka v životě potkají. „Často do skupiny vstupují třeba mladí lidé, pro které je to určitý prostor, kde se jim dostane podpory při vstupu do dospělosti,“ uvádí příklad terapeutka.

Je-li řeč o malé terapeutické skupině, pak se bavíme o skupině třeba osmi lidí, které trápí celkem běžné obtíže. Skupinová terapie však není vhodná vždy a pro každého. „Pokud by přišel někdo, komu by třeba zrovna zemřel někdo blízký a potřeboval by si to nějak prožít a odtruchlit, do běžné skupiny bych jej zřejmě nedoporučila,“ říká Klímová. Členové skupiny by se mimo skupinu neměli znát ani potkávat. „To bývá problém v menších městech, kde se lidé znají, a tak tam často není možné touto formou pracovat,“ popisuje limity skupinové terapie.

Se skupinou se však pracuje nejen v rámci skupinové terapie. „Učitelé běžně pracují se skupinami žáků, i když v oblasti práce se skupinou mnohdy nejsou adekvátně vzděláni,“ říká Klímová, podle které by takové teoretické vzdělání mohlo pomoci lépe zvládat například šikanu ve školách.

Zajímá vás, s čím vším může skupinová terapie pomoci? Poslechněte si celý rozhovor v novém díle Diagnózy F!

Odkazy:

Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii
Konference 3. Jarní skupinové dny
SUR, systém vzdělávání v psychoterapii