Bělobrádek lidovce zachránil. A odchází jako klidná síla (2018)

Nebyla v tom samozřejmě žádná hluboká myšlenka, jen narážka na fakt, že nový předseda napsal kdesi na blogu, jak kdysi na gymnáziu v 90. letech poslouchal právě někdejší hvězdu české neonacistické scény.

Teď, když poslanec a bývalý vicepremiér Sobotkovy vlády jako předseda lidovců končí, je třeba uznat, že to byl na veterináře z Náchoda hodně slušný výkon.

Stačí možná říct: Pavel Bělobrádek, skoro neznámý politik nastupující do funkce bez zkušeností z velké politiky a v juniorském věku 34 let, lidovce jako stranu zachránil.

Po třech letech je dokázal vrátit do Sněmovny a ještě k tomu vyřešit celkem vážné finanční potíže, které mohly poslat tradiční partaj s úctyhodnou historií definitivně – do historie.

Velká postava KDU-ČSL i české politiky

Bělobrádkova úspěšná taktika by šla v celku banálně popsat jako „klidná síla“. Lidovci si tak říkali v éře Josefa Luxe už v půlce 90. let, Bělobrádek jen přizpůsobil stranu, která si s sebou po celou dobu své existence nese v bezbožném Česku nálepku politické odnože katolické církve, novým časům.

Pro lidovce Bělobrádkových let byla aspoň veřejně důležitější západní orientace země než drakonické nápady na zákazy potratů. Ano, je jistě pravda, že to stále nestačí na víc než přežívání těsně nad pětiprocentní hranicí – bez Bělobrádka by ale lidovci byli nejspíš už dávno definitivně pod ní.

A našli bychom bez větší námahy i další skvrny na celém tomhle příběhu. Třeba skoro čtyřletou spolupráci Andrejem Babišem v Sobotkově vládě pod heslem „když to neuděláme my, může to být ještě horší“ nebo krach projektu volební koalice se STAN.

Ani Bělobrádek osobně nebyl vždycky tím nejpříjemnějším chlapíkem, jakého chce člověk potkat, občas bylo zjevné, jak ho vysiluje jeho nemoc, o níž ovšem taky vždycky velmi otevřeně mluvil.

Ale to je teď vlastně úplně jedno. Bělobrádek dokázal odejít z čela lidovců s velkou grácií, stejně obdivuhodně přijal i nečekaně hladkou porážku v senátních volbách na Náchodsku od Martina Červíčka z ODS. Jako skutečně velká postava KDU-ČSL i české politiky téměř celé poslední dekády.

V prosinci 2010 bych si vážně nemyslel, že bych kdy něco takového napsal.