Wagenknecht vyhrál senátní volby (2018)

Jeho příspěvek ve volební kampani nepochybně nepřevýšil příspěvek mnohých, kteří neprošli nejen druhým, ale ani první kolem.

Navíc při vší úctě k němu jako lidské bytosti ho nelze nazvat jinak než podobně, jako se kdysi nazývaly výrobky, k nimž se žádná známá značka nehlásila, „noname“.

Co o něm víme? Víme, že je profesí auditor a že, alespoň to tak tvrdí jeho kandidující strana Piráti, bojuje proti korupci. Avšak proti korupci z povahy profese bojují i jiní auditoři, revizoři účtů a ostatní kontroloři. A sotva by je napadlo prodávat to jako politické zboží.

Lukáš Wagenknecht je paradoxně jen další z řady marketingových produktů Andreje Babiše. Na rozdíl od ostatní Babišovy produkce Wagenknecht byl ušetřen jeho smrtícího polibku. Byť zpočátku si jej majitel Agrofertu poté, co si ho přivedl v roce 2013 na ministerstvo financí jako prvního náměstka, nedovedl vynachválit.

Dobrá zpráva pro Lukáše Wagenknechta

Co se mezitím mezi oběma stalo, vědí jen oni sami. My jsme toho byli ušetřeni, pokud jsme nevzali za bernou minci, co oba pánové poté, co se ve zlém rozešli, o sobě navzájem prohlašovali.

Lukáše Wagenknechta v té době nejspíš čekal osud každého z náměstků ministra, který je buď ministrem vypoklonkován, anebo se vypoklonkuje sám. Zapadne do nicoty a neštěkne po něm až na pár zainteresovaných znalců jediný pes.

Wagenknecht měl ale štěstí. V jeho případě pes štěkal a nebyl to ledasjaký pes. Byl to pořádný hafan jménem Andrej Babiš. Co se za štěkotem skrývalo, vědí opět jen oba páni.

V každém případě to byl pro bývalého náměstka doušek živé vody. Zapsal se tak do povědomí veřejnosti jako ten, který velkému šéfovi jde pořádně na nervy. A proto mnohý z těch, kdo ho v senátních volbách podpořili, aniž by tušili, jakou politiku ten pán představuje, nejspíš podlehli nutkání maličko poškádlit jeho stvořitele.

Má pro něho jen slova opovržení, nechce se k němu znát, tak proč si z něho takto neudělat dobrý den.

Sám stvořitel ale ve volbách úspěšný nebyl. Ostatní jeho marketingové produkty, jež naopak vynášel a fotil se s nimi, ač měly po prvním kole našlápnuto k nečekanému úspěchu, zůstaly nakonec viset v propadlišti.

Usuzovat na základě 16 a půl procentní volební účasti je ošidné. Přesto o něčem ten výsledek – z deseti možných jen jedna trefa, vypovídá. Babišovo seskupení má spíš ráz levicový, než aby mělo pravicový nátěr. Na poctivou pravici je totiž příliš rozplizlé, za to velmi úspěšně převzalo agendu dnes již se propadající sociální demokracie. Někteří sem počítají i komunisty.

Agenda to vpravdě levicová není. Je to jen rádoby levicové nadbíhání veřejnosti za pomoci sociálních dárečků, aniž se tu rodí naděje na poctivé řešení sociální vyloučenosti, a to jak materiální, tak i existenciální.

Tak po senátních volbách na bitevním poli zůstali stát jen představitelé pravice, případně ti, za něž je voliči podle obrazu, jejž vytvářejí, za pravici považují.

Nevím, zda je to pro nás dobrá zpráva. Pro Lukáše Wagenknechta rozhodně ano. Může si libovolně vybrat, aniž by politicky nutně hnul prstem.