Vrchol voličské sezóny je tu aneb Ani Elvis by nestačil… (2018)

Obávám se, že i kdyby v tomto týdnu přijel do Česka reinkarnovaný  Elvis Presley, aby během svého vystoupení ve vyprodané O2 Aréně vyzval všechny přítomné k účasti ve druhém kole voleb do Senátu, předpokládám, že ten nejslušnější pokřik by zněl: „Hele, už radši mlč a zpívej…!“

Senátní volby se u nás dlouhodobě těší extrémní neoblibě. Před dvěma lety dosáhl počet voličů historického minima.

Senátorem za 6058 hlasů

to takhle, senátorem se můžete bez potíží stát, když sesbíráte 6058 hlasů, což je zhruba průměrná návštěva hokejového ligového utkání. Zdeněk Nytra z ostravského obvodu č. 70 by o tom mohl vyprávět, před dvěma lety se mu právě tento majstrštyk povedl.

Průměrná návštěvnost senátních voleb před dvěma lety dosáhla totiž ve druhém kole rekordně nízké účasti 15,38 procenta. Podle prozatímních informací to zatím letos nevypadá o mnoho lépe.

Je to trochu zvláštní, když si uvědomíme, kolikrát jsme se v posledních dvou letech spokojeně shodli na tom, jak je skvělé, že máme Senát, jakožto ústavní pojistku chránící českou ústavu před leckdy poněkud surrealistickým výkladem prezidenta Miloše Zemana.

Cosi prohnilého

Je zkrátka cosi prohnilého v národě českém, když i sám premiér země Andrej Babiš, se nechá slyšet, že tyto volby sledovat nebude – a že je prostě vynechává, jinak řečeno, že ho vlastně nezajímají.

Mravokárci samozřejmě namítnou, že premiér by měl jít příkladem, navzdory výhře, jíž minulý týden „utrpělo“ jeho hnutí ANO. Přesto věřte, že i tento krok je marketingově skvěle vycizelovaný:

1)      Tím premiér dává jasně najevo, že na Senátu opravdu zase až tak moc nezáleží

2)      Nezapomínejte, že tím přesně kopíruje počínání osmdesáti procent národa – zkrátka jde s většinou – a to se počítá. Respektive teprve bude.