Športovec (Vzpomínka na koncentrační tábor Oederan) (2018)

Přidal: Premek |

Říjen 17, 2018

Ladislav Fuks. Časopisecká šoa povídka českého autora z antologie nazvané Tobě zahynouti nedám. Připravil ji editor knihy Erik Gilk. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkuje Dana Černá.

Natočeno 2018. Premiéra 17. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu Šoa povídky českých autorů. Repríza 22. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 21. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 100. výročí narození Ladislava Fukse.

Lit.: Fleyberková, Klára: Šoa povídky českých autorů. In web ČRo 3 Vltava, 15. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Témata spojená s druhou světovou válkou a zrůdnými snahami vyhladit Židy se stále vracejí i v literatuře. V roce 2017 vyšel sborník nazvaný Tobě zahynouti nedám…, který spojuje české časopisecké šoa povídky z let 1945–1989. Pro nakladatelství Akropolis ho připravili editoři Ivana Cahová, Martin Lukáš a Erik Gilk. A právě třetí jmenovaný vybral z povídek sedm, které se dočkaly rozhlasového zpracování. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Bylo zamračené chladné ráno, čtvrtek 16. října roku 1941. Prahou šel dlouhý zástup lidí s kufry plnými těch nejpodstatnějších osobních věcí. Kráčeli v davu, zmatení a vyděšení. Kráčeli na nádraží Bubny, kde měla začít jejich dlouhá pouť. Pro mnohé ta poslední. Právě odtud vyjel vůbec první transport Židů z českých zemí. Z takzvaného transportu A jich přežilo pouhých čtyřiadvacet.

V týdnu, kdy si připomínáme výročí prvního transportu, tak na Vltavě zazní například titulní povídka antologie od neznámého Antonína Kostky, která byla publikována ve Věstníku židovských náboženských obcí v roce 1963 a jako jediná zastupuje žánr fantastické literatury. Povídka je výlučná také svojí do krajnosti dovedenou kritikou vědomí židovského národa o vlastní výjimečnosti.

Dále se seznámíme s brněnským prozaikem Mirkem Elplem (1905–1960), který pracoval jako důlní inženýr a účastnil se protiválečného odboje. Na konci války byl vězněn, avšak podařilo se mu uprchnout a ukrývat se po sanatoriích, což mu zachránilo život. Povídka Legenda z roku dvaačtyřicátého byla otištěná v Židovské ročence 1956/1957. Označení „legenda“ v titulu nenese náhodou, můžeme ji chápat jako pojednání o životě mučednice v jeho vrcholné fázi. Židovská žena je vykreslena v pozdní fázi svého života – v době, kdy je již vyčerpána, uštvána, bez fyzických sil, a tudíž je jen málo schopna odporu.

V antologii i našem výběru se ovšem objeví i mnohem skloňovanější jméno. Zcela neznámá povídka Ladislava Fukse (1923–1994) byla publikována ve Věstníku židovských náboženských obcí roku 1962, tedy rok před jeho slavným knižním debutem Pan Theodor Mundstock. Modelový text situovaný do koncentračního tábora Oederan si neklade nároky na autentičnost, avšak dokonale evokuje atmosféru v lágru používaje přitom mystifikující paralelu k fotbalovému zápasu.

A nebude chybět ani zástupkyně ženské tvorby. Autorka povídky Ropucha Margit Herrmannová (1921–2013) rozvíjí téma mimořádnosti zcela obyčejných věcí a úkonů ve zvrácené realitě koncentračních táborů. Konkrétním vyjádřením je pak přítomnost tvora „zvenčí“ v prostoru ženského tábora, která zásadním způsobem narušuje známé prostředí.

Týdenní exkurz do časopisecké tvorby těch, kterých se holocaust dotkl nejvíce, ukazuje, jak rozdílně lze na toto temné období dějin nahlížet i jak podstatné je, že literatura takové náhledy poskytovala.

Lit.: anonym: Smrt morčete, Růžové logaritmy, Nedohořelá svíčka a další povídky mistra psychologické prózy Ladislava Fukse. In web ČRo 3 Vltava, 18. září 2023 (článek). – Cit.: Oslavte s Vltavou výročí narození jednoho z našich nevýraznějších spisovatelů. V premiéře uvádíme dramatizaci románu Pan Theodor Mundstock i dvě povídky. (…)

Dílo Ladislava Fukse (24. září 1923 – 19. srpna 1994) se stalo uměleckým vyústěním poznatků hlubinné psychologie v české literatuře. Narodil se v rodině policejního důstojníka, po válce vystudoval na FF UK filozofii, psychologii, pedagogiku a dějiny umění. Podnětná pro Fukse byla práce ve Státní památkové správě – tyto zkušenosti zužitkoval ve svém seriále o hradech a zámcích v časopise Za krásami domova. Napsal také monografii o zámku Kynžvart, jehož byl několik letkastelánem, a tato odborná práce už nese známky budoucího Fuksova románového díla.

Zvláštní přitažlivost má pro spisovatele zámecký kabinet kuriozit, muzeum, jehož byl prvním správcem chebský kat a jiné bizarnosti, z nichž většinu už dnes na zámku Kynžvart nenajdeme. Jeho nejslavnější díla Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock, Vévodkyně a kuchařka a další romány a novely byly zpracovány pro film, televizi, divadlo i rozhlas.

Pro Fuksovu prózu je typické prostupování reálných událostí sny, iluzemi a halucinacemi, ztvárňujícími lidské nitro zdeformované úzkostí nebo fixní ideou. Jeho tvorba je silně poznamenána válečnou a židovskou problematikou, konfliktem bezbranného lidství s násilím a zlem. (…)

Povídky