Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Malý příběh velké cirkusácké hrdosti

Přidal: Premek |

Říjen 27, 2018

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 44/2018)

Když se dva bratři – cirkusový ředitel Tomáš Koudelka-Batorys (Vladimír Leraus) a klaun Sam Draps (Vladimír Hlavatý) – rozhodnou zajít si večer po představení na skleničku, nenaleznou v kavárně volný stůl. Přisednou si tedy k solidně vypadajícímu pánovi a jeho partnerce. Když okolo podniku projíždí automobil propagující megafonem Cirkus Kontinent a jeho hlavní atrakci – doktora Batoryse, vyjádří se dáma (Nelly Gaierová) pohrdavě: “Těm komediantům nestačí, že zneužívají titul kapitána; začínají si říkat doktoři!”. To ovšem starý Sam nemůže nechat jen tak, a tak začne oběma měšťákům vyprávět příběh svého synovce…

Tak začíná rozhlasová hra Viktora Dusila Cirkus Kontinent (1960), příběh mladého Ferky Batoryse (Ilja Racek), ředitelova syna a talentovaného jezdce. Posluchač se s ním poprvé setkává na maturitním večírku. Maturitu složil na výbornou, byť ho to stálo hodně úsilí; na vzdělávání má čas jen mezi cvičeními a představeními. Hlavní zkouška na něj však teprve čeká: chce se stát veterinářem, aby mohl svému cirkusu pomoci s péčí o zvířaty, zatímco jeho otec sází na jeho jezdecké umění a vyjednává mu zahraniční angažmá, které má zařídit dávný známý, emigrant Rudi Glézr, artistický agent (Vladimír Švec). Otec se synovou volbou zuřivě nesouhlasí, syn se však nenechá zlomit. Vzteklý otec zareaguje nepřiměřeně: uštve Ferkova koně Barona, nejlepšího hřebce z celého cirkusu…

Hlavní vklad hry je hluboká znalost prostředí, v němž se příběh odehrává. Rozhlasový režisér a autor Viktor Dusil totiž před svým rozhlasovým angažmá působil v cirkusovém prostředí. Své zážitky zpracoval ve “veselém cestopisu o příhodách našich artistů při zájezdu do SSSR” Cirkus bez maringotek – a ve hře Cirkus Kontinent. Popisuje v nich podivuhodný svět lidí, kteří dřou do úmoru jen aby pobavili diváka, kteří mají svou čest a hrdost a kteří dodržují prastaré zásady svých předků. Svět lidí, kteří navzdory náročnosti své profese musí čelit pohrdání lidí.

Hra se dočkala hned několika recenzí. Zdeněk Bidlo ve Večerní Praze ocenil neobvyklé téma hry, našel však i zápory: „.. Dusil si znesnadnil úkol jednou věcí: nazvu ji sentimentalitou autorského záměru. (…) mohl říci své i bez tohoto komplexu, napsat hru, ze které by to všechno vyplynulo bez nějakého „dovolávání se“, napsat hru, která by i přes – do značné míry – výlučné prostředí došla k širšímu myšlenkovému obzoru“. Vyzdvihl i režijní přínos: „Horčička Dusilův text „dovedl udělat“ – od vtipného ohlášení přes úvodní song, který potom hrou prolínal, a hudební mixáže až po výkony herců, s jejichž hlasy umí Horčička citlivě tvořit celý ten ozón rozhlasovosti.“

Režijní rukopis Jiřího Horčičky je tu zřetelně poznat hlavně na práci s rytmem; když se Sam Draps dobývá do školní budovy a školník ho vyhazuje se slovy “Nemlaťte nám do vrat, nebo vás dám sebrat!”, začne starý klaun jeho větu opakovat s rytmickým doplňkem – ran do školních vrat. Ty pak prolne rytmus školní kapely, hrající na maturitním večírku. Podobně pracuje režisér i s hlavním hudebním motivem (hudba Petr Doubravský), cirkusovou písní; na začátku hry zní výrazně jako vstupní fanfára, později se mění podle dějových zvratů. Celou hudební stopu ostatně natočil vynikající swingový orchestr Karla Vlacha, který byl v padesátých letech degradován na doprovodný soubor Československých cirkusů a varieté. Podobný princip využil Horčička i později ve svém seriálu podle Bassova Cirkusu Humberto.

Historie rozhlasových her