Krappova poslední nahrávka (1966)
Samuel Beckett. Překlad Josef Kaušitz. Hudba Marek Kopelent. Zvuk Vladimír Bako. Záznam a střih Libuše Soušková. Asistent režie František Beránek. Režie Josef Henke.
Osoby a obsazení: Krapp (Miloš Nedbal).
Natočeno 1966. Premiéra 18. 2. 1966 (Československo II, 19:45 – 20:35 h.). Obnovená premiéra 14. 2. 1990. Repríza 5. 9. 1992 (Vltava, 21:00 h.); 10. 10. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry.
Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře, s. 68, 74 – 82.
Lit.: Henke, Josef: Ticho v rozhlasovém vysílání. In Svět rozhlasu 6/2001, s. 9 – 12.
Lit.: -kn- (= Nešvera, Karel): Znovu Beckett a jedna slabší novinka. In Večerní Praha XII/41 (3455), 18. 2. 1966, s. 5 (recenze).
Lit.: Ochová, Sheila: Rozhlas. Hry na konci týdne. In Rudé právo, 22. 2. 1966 (recenze).
Štěrbová, Alena: Úředním výnosem ztratil talent. In Scéna 6/1990, s. 4 (recenze).
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Režisér Josef Henke navíc dokáže pracovat s tichem.
S pauzou.
Nechá ji vyznít. Či chcete-li, vyhnít. Ticho je kolikrát k nesnesení, obzvlášť v začátku hry, vždy to ale má svůj podstatný smysl. Henke ví, že ne hlas, ne děj, ale ticho je základním stavebním kamenem rozhlasové hry.