Loučit se s Merkelovou je předčasné (2018)

Stejně tak dobře mohla být poslední kapkou prohra v zemských volbách v Hesensku. Důležité je, že vše vypadá jako dobře plánovaný krok, který ještě nemusí znamenat konec politické kariéry nejmocnější ženy Evropy.

Na starém kontinentě vede největší a také nejbohatší zemi od roku 2005. Za tu dobu se jí leccos podařilo, v jiných otázkách selhala. Z hlediska vývoje Evropské unie byla nejdůležitější dvě rozhodnutí, která určila směr unijního plavidla v bouřlivých vodách ekonomické a uprchlické krize.

Z hlediska eurozóny kancléřka napomohla rozdělení členských států na chudší jih a bohatší sever. Merkelové se nepodařilo zamezit vulgarizaci příčin ekonomických potíží. Mnoho času a energie se tak promrhalo debatou, kdo pracuje více nebo méně. Málo úsilí se věnovalo strukturálním problémům jednotné měny.

Euro zůstalo politickým projektem, tedy monetární unií bez unie fiskální. To je dlouhodobě neudržitelné. Kancléřka Merkelová také nedokázala říct jasné slovo k integraci eurozóny dle návrhů francouzského prezidenta Macrona.

Kladná stopa v učebnicích dějin

Na budoucnosti eurozóny přitom musí záležet i nám, protože naše ekonomika je na ní závislá. Německý důraz na přílišné šetření v unii zanechal hluboké příkopy a rozpory, které pokračují spory o návrh italského rozpočtu.

Odpůrci Angely Merkelové by také mohli poznamenat, že Evropě vnutila svůj názor na politiku migrační. Rozhodnutí otevřít hranice Německa ale padlo v době, kdy se po balkánské stezce pohybovaly statisíce běženců.

Situace na Balkáně navíc hrozila výbuchem v důsledku sporů mezi státy, přes které běženci šli. Přes hranice létaly i granáty se slzným plynem a jednotlivé země potřebovaly pomoc. Merkelová tedy de facto stabilitu Evropy v dané chvíli zachránila.

Z hlediska České republiky byla kancléřka Merkelová doposud spojenec s pochopením pro specifika postkomunistických zemí. Nebýt jí, možná by se s námi jiné starší členské státy páraly mnohem méně. V čele s Itálii nebo Francií. Každopádně by ale bylo předčasné držet smutek nebo jásat nad soumrakem politické kariéry Angely Merkelové.

Chce zůstat v čele německé vlády, aby se vypořádala s mezinárodními výzvami. Například brexitem nebo politikou Donalda Trumpa. Spekulace o své budoucnosti v unijní funkci kancléřka odmítá.

V politice ale platí, že čím vehementněji politik říká „ne“, tím spíš může myslet „ano“. Už delší dobu se spekuluje, že by se Merkelová mohla stát příští předsedkyní Evropské komise, nebo zastávat jinou unijní roli. V takovém případě by v podstatě vše zůstalo při starém.

Jestli se bude Evropa dále točit podle představ Merkelové, záleží teď jen na ní a podpoře ostatních členských států. Vždyť kde jinde než v čele unijního bloku by se Merkelová mohla pokusit zanechat kladnou stopu v učebnicích dějin. Její dosavadní výkon byl nepřesvědčivý.