Osobnost Plus – Vladimír Merta (2018)

Přidal: Premek |

Listopad 2, 2018

Hudebník Vladimír Merta je hostem Osobnosti Plus. Proslul coby autor lyrických protestsongů. Kompletní soubor jeho písňových textů čítá skoro tisíc stran. Přitom vystudoval architekturu a filmovou režii. Žije víc v sobě, než v tomto malém světě – pravil před dvěma lety. Jak důležitá je pro něj pozornost publika? A jak snáší, že coby režisér příliš neuspěl? Moderuje Lucie Vopálenská.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 11. 2018 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Vopálenská, Lucie – Chvátalová, Kateřina: Vladimír Merta: Přijde mi zbabělé roztahovat se s protestním názorem v tříminutové písničce. In web ČRo Plus, 2. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Proslul jako autor lyrických protestsongů a balad. Napsal více než tisíc stran textů k písním. Vystudoval přitom architekturu a filmovou režii. Říká o sobě, že je solitér, ale lidská vzájemnost je pro něj velmi důležitá. „Z moderního života vymizelo umění naslouchat a odpovídat,“ říká host páteční Osobnosti Plus, písničkář, scenárista, režisér a publicista Vladimír Merta.

„Kombinace jedince s kytarou na pódiu a padesáti lidí v publiku je ojedinělým dialogem a zkušeností. Vždycky, když se někdo ptá, jaké to je, říkám: ‚stoupněte si před padesát lidí, vytáhněte noviny a dvě a půl hodiny je v kuse čtěte‘,“ dodává hudebník.

Písničkář, publicista, spisovatel, fotograf, architekt a filmový režisér Vladimír Merta pochází z hudebně orientované rodiny. Otec, válečný veterán Augustin Merta, hrál na housle a matka zpívala. Vystudoval architekturu na ČVUT, poté pokračoval studiem oboru filmová scenáristika a režie na FAMU. Na konci 60. let nahrál ve Francii písničkářské album Ballades de Prague. Byl členem folkového sdružení Šafrán. Během osmdesátých let psal a režíroval animované filmy. Je zakládajícím členem Evropského kulturního klubu a aktivním členem OSA.

„Nikdy nemám koncept. Zadívám se do lidí v sále, nasaju atmosféru a z neznámých důvodů mě vždycky něco napadne. Jakmile je už tato nit navlečena, mohu štrikovat, jednou tam, jednou sem, hladce, obrace. Tím se vlastně dostávám ve svém vystoupení k tradici baladérů a vypravěčů,“ vysvětluje improvizátor.

Jsem vlk samotář, nemám tým. Není nikdo, kdo by mě kopal do zadku, abych dokončoval scénáře a další práci. Učím se proto kopat sama sebe. Vladimír Merta

Nohavica je nejpilnější

Vladimír Merta před časem vystoupil na společném koncertě s Jaromírem Nohavicou, kterého jiný baladista s kytarou, Jaroslav Hutka, naopak silně zkritizoval za spolupráci s StB.

„Jarka mám rád. Je to takový mírný hrdopych, když se na něho podíváte. Je převtělený D’Artagnan, nemohu to říct jinak. Je z nás nejhezčí, nejpilnější, nejtalentovanější a nejšikovnější. A všechny tyto vlastnosti si zpěváci většinou navzájem závidí. Jarek navíc otevřeně na svých webových stránkách komentuje sám sebe. To si zatím nedovolil nikdo z nás, Hutka nejméně,“ komentuje Merta kauzu.

Rap na dřeň

Když hovoří hudebník o svém postoji k protestsongu, ukazuje se zajímavý rozdíl mezi středoevropskou a západní, především afroamerickou mentalitou, která se odráží i ve způsobech řešení vzájemné řevnivosti.

„Když rapeři dělají protestsong, jde se na dřeň a raperské gangy se dokonce střílejí navzájem. Protestsongy u nás jsou spíše jako Haškova Strana mírného pokroku v mezích zákona. Přijde mně hodně zbabělé roztahovat se s nějakými kritickými názory v tříminutové písničce. Tam řeknete vždycky jen obálku, kterou v podstatě každý slušný člověk beztak zná. Protestní osten není vůbec má silná stránka. Na svých vystoupeních se snažím být pozitivní. Ostatně, novináři a rozhlas dělají tuto práci za písničkáře,“ uzavírá.