Přestala být migrace lidským právem? (2018)

Premiér teď všude opakuje, že „migrace není lidské právo“. Přitom ve Všeobecné deklaraci lidských práv z 10. prosince 1948 mimo jiné stojí, že „každý má právo opustit kteroukoliv zemi, i svoji vlastní, a vrátit se do své země,“ a též „právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu.“

Předpokládejme, že je Andrej Babiš vzdělaný politik a o právu na migraci ví. Pouze je zpochybňuje, poněvadž se to nyní nosí a poněvadž pak snáze může odmítnout Globální pakt Organizace spojených národů o migraci, k němuž se Česká republika bude muset v příštích dnech oficiálně vyjádřit.

Tento pakt vychází z dva roky staré Newyorské deklarace pro migranty a uprchlíky, která si dala za cíl zlepšit mezinárodní řešení běženectví, mimo jiné otázky přijímání uprchlíků v jednotlivých zemích, školní docházky jejich dětí, legálního zaměstnávání, ochrany před pašeráky či návratu domů.

Rovněž cílem Globálního paktu OSN je řešit problémy spojené s migrací společně na celosvětové úrovni, protože když se jednou dají do pohybu masy lidí, a to mnohem větší než v posledních letech, bude na to každá země sama krátká. Pak se společné standardy budou hodit.

Postoje a módní trendy

Když v září Jan Hamáček, tehdy nejen v roli ministra vnitra, ale i ministra zahraničí, v Poslanecké sněmovně pakt hájil, zdůrazňoval, že nemá právní závaznost a neomezuje suverenitu států v rozhodování, koho pustí na své území. Doslova řekl: „Stále rostoucí přesuny lidí nemůže zvládat každý stát jednotlivě a je jasné, že vyžadují mezinárodní spolupráci.“

Od tohoto Hamáčkova proslovu uplynulo několik týdnů a všechno je jinak. Česká republika s největší pravdpodobností nebude mezi více než 90 procenty zemí OSN, které pakt podepíší. Premiéru Babišovi se nelíbí, jelikož prý stírá rozdíl mezi legální a nelegální migrací, takže země by neměly migrační politiku pod kontrolou.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček se – patrně s vědomím, že v rovině práva je debata o legální a nelegální migraci irelevantní – vyjádřil opatrněji a uvedl, že „vnímáme připojení České republiky za současné situace ke kompaktu jako spíše kontraproduktivní.“

„Současnou situací“ jsou patrně míněny nálady ve středoevropských zemích a jejich dopad na stranické preference. Pakt odmítlo konzervativci řízené Maďarsko a Rakousko, pochyby panují v Polsku či Chorvatsku. Z výraznějších světových hráčů se stavějí na zadní Austrálie, Japonsko či Trumpovy Spojené státy americké.

Babišův postoj získal podporu koaliční  ČSSD, spolupracujících komunistů i větší části pravicové opozice. Podle místopředsedy ODS Martina Kupky „široké pojetí migrace může ohrožovat suverénní řešení v jednotlivých státech.“

Jinými slovy, jde opět o suverenitu, kterou nám chce co chvíli někdo vzít. Zavřeme se do svých dvorků, postavíme vysoké zdi a budeme se modlit, aby se nám všechny pohromy vyhnuly. Tento středověky přístup dnes kvete hlavně proto, že se lidé i uprostřed starého kontinentu nechávají strašit a pak více než kdy dříve hlasují pro populisty, izolacionalisty a xenofoby.

To si ani dříve soudné strany nenechávají líbit a svoje postoje přizpůsobují módním trendům. Ze stejného důvodu bude u nás obtížné prosadit Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám. Opět se bojíme, že otřeseno bude naše pojetí rodiny a společenských vztahů.

V minulosti měli tradicionalisté politickou protiváhu v modernistech, izolacionalisté v internacionalistech, euroskeptici v eurooptimistech. Dnes rebelové vyměkli a politika se nivelizuje. Při našem putování proti proudu času možná přijde i chvíle, kdy se včerejší demokraté přestanou hlásit k demokracii.