„Jude Slavia! Ale my to tak přece nemyslíme!“ (2018)

A pokaždé, když se střetnou v Praze Sparta a Slavia, je člověku na zvracení, protože si myslel, že některé věci jsou za námi. Jenže ho to jen usvědčí z naivity.

Nejsou a zjevně se ani neblíží čas, kdy nebudeme muset při derby z tribun poslouchat hromový pokřik „Jude Slavia“ vycházející z hrdel nejen pár rasistických pomatenců z tvrdého sparťanského jádra, ale i obyčejných, „slušných lidí“.

V neděli na Letné to bylo stejné jako loni, předloni a celé ty dlouhé roky předtím, během nichž to musíme zažívat a kdy po každém derby slyšíme ta slova „ano, to by se dít nemělo“ – takže se to příště stane znovu a zase, dokud konečně někdo nezasáhne.

Jen pro pořádek, autor této poznámky není fanouškem Slavie. Na fotbal chodí od svých šesti let, takže ví, že atmosféra vypjatého mužného boje nesvědčí rozvážnému a slušnému vyjadřování. Sám již mnohokrát na adresu soupeřů svého klubu utrousil nejedno nepěkné slovíčko.

Jenže tohle je něco úplně jiného. A nejlíp to člověk pochopí, když se vydá po stopách onoho popěvku. Obecně přijímaná verze, kterou zastává třeba renomovaný fotbalový historik Vladimír Zápotocký, říká, že vznikl již v roce 1922. A mělo jít o reakci na údajný pojišťovací podvod, kterého se klub měl dopustit při organizaci zápasu se skotským soupeřem.

Zápas přerušit. Anebo ukončit

Ano, v roce 1922 možná bylo společensky běžné, aby za takové jednání klub vyfasoval přezdívku spojující ho s lidovými předsudky vůči Židům. Pokud se tím ale dnes hájí fanoušci Sparty, jak se to v neděli večer dělo na mém twitterovém účtu a tvrdí, že o antisemitismu proto nemůže být ani řeč, hluboce a tragicky se mýlí.

Mezi rokem 1922 a 2018 nabralo lidstvo děsivou zkušenost s holokaustem, který mimo jiné vyrůstal na základě podobných lidových moudrostí. Mimochodem, oni twitteroví fanoušci byli na první dojem docela normální, slušně diskutující lidé, žádní absolventi vysoké školy života, co svůj primitivní antisemitismus a rasismus ještě šperkují nulovou znalostí pravopisu a PERMANENTNĚ ZAPNUTÝM CAPSLOCKEM.

I když je to možná zbytečné, zkusme jim nabídnout ještě jednou vysvětlení, co je na tom pokřiku absolutně nepřijatelného, a že to skutečně není žádný průměrně hanlivý slogan, jakých na fotbale slyšíme tuny, protože to tak nějak patří k věci. A snad nejsrozumitelněji to před dvěma lety, po jednom zjevně vyydařeném derby, udělal v Hospodářských novinách ředitel Židovského muzea Leo Pavlát.

„Jude není české slovo, je to slovo německé. Takto bylo vepsáno do Davidových hvězd, které z příkazu nacistů museli Židé v řadě zemí nosit na oděvu. Takto ocejchováni byli i židovští občané předválečné republiky deportovaní do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Pokud tedy někdo takový termín používá ještě dnes, otevřeně se hlásí k nacistickému antisemitismu.” Tečka. Potřebuje ještě někdo něco vědět?

Teď jde jen o jediné: ten pokřik ze stadionu vymýtit. Nebude to lehké a zjevně se to neobejde bez represe, protože spoléhání se na postupné zmoudření fanoušků zjevně nefunguje.

Takže až se bude příště hrát, což bude na jaře v Edenu a z tribun tahle hrůza poprvé zazní, rozhodčí zápas přeruší a upozorní, že to bylo naposledy. Pokud to fanouškům nedojde, zápas ukončí.

Fotbalová asociace si návod může klidně nechat přeložit od svých zahraničních partnerů. Ve světě je běžné, že kluby musejí hrát třeba evropské soutěže kvůli rasismu svých fanoušků bez diváků. Je to možná na místní poměry trochu drastické, ale má snad někdo jiný nápad?

Což samozřejmě neznamená, že by svůj kus práce nemohly odvést i kluby, zejména Sparta, jejíž distingovaný majitel Daniel Křetínský jistě nechce, aby byla perla jeho majetku spojována s něčím, jako je antisemitismus.

Nemusí to být tak obtížné. Skutečně možná platí i argument, že mnoho fandů vlastně ani nemá ponětí, co to vlastně skanduje. Což ovšem situaci nečiní vůbec o nic snesitelnější nebo snad dokonce omluvitelnou.

Jen tři stanice tramvají od Letné najdeme nádraží Bubny. Místo, odkud před 75 lety odjížděly transporty s desetitisíci československými občany židovského původu do nenávratna. Když se tam setkají obdivované sparťanské hvězdy (mezi nimi například izraelský reprezentant Ben Chaim) se svými fanoušky, možná tam někomu něco dojde. A aspoň trochu se začne stydět.