Jude Slavie! aneb Rasismus a antisemitismus na stadionech (2018)

Přidal: Premek |

Listopad 8, 2018

Jindřich Šídlo. Komentář.

Natočeno 2015. Premiéra 13. 4. 2015 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jude Slavie! aneb Rasismus a antisemitismus na stadionech. In web ČRo Plus, 13. duben 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vrchol a klenot naší fotbalové ligy, zápas Sparta – Slavia dopadl v sobotu večer podle předpokladů: bylo vyprodáno, Sparta nakonec se štěstím vyhrála a ani tentokrát jsme nebyli ušetřeni hromadného skandování hesla „Jude Slavie“ z řad méně inteligentních sparťanských fanoušků, kterých je ale pořád ještě víc, než bychom v roce 2015 čekali.

Už proto, že tenhle čistý projev lidového antisemitismu provází český fotbal a pražská derby speciálně už spoustu let – a na rozdíl od jiných projevů rasismu se mu nějak nedaří bránit.

Abychom na sebe nebyli tak přísní: rasismus na stadionech není zdaleka jen český problém, nevyhnou se mu ani v zemích, kde jsou už dávno zvyklí na pestré týmy složené z hráčů mnoha národností.

A někdy to ujede dokonce i velkým hvězdám, které v takových týmech samy od mala hrají, jako třeba kapitánovi londýnské Chelsea Johnu Terrymu, který byl před třemi lety potrestán zákazem startu ve čtyřech zápasech za hrubé rasistické výroky vůči svému protihráči Antonu Ferdinandovi z týmu Queens Park Rangers, byť u soudu poté obhájil svou nevinu.

Pikantní na celém příběhu byl ovšem fakt, že s Ferdinandovým bratrem Riem nastupoval Terry dlouhá léta ve stoperské dvojici anglické reprezentace.

V Česku byl nechutný rasismus dlouhá léta spolehlivým důvodem, proč se na místní ligu nevypravit – zrovna sparťanští fanoušci si určitě budou pamatovat, jak v roce 1999 házeli během zápasu s Viktorií Žižkov banány na hvězdu soupeřova týmu, Kennedyho Chihuriho ze Zimbabwe.

Časy se od té doby přece jen trochu změnily, i české týmu už angažují více tmavých hráčů a třeba Kamerunec Léonard Kweuke patřil k velkým oblíbencům sparťanského kotle.

(A nebylo by také úplně spravedlivé tvrdit, že rasismus byl či je problémem pouze Sparty.)

Nic ale nedokázalo potlačit onen antisemitský pokřik, který jsme slyšeli znovu v sobotu večer. Je to vlastně úplně absurdní v zemi, která nějak zvlášť významnou mírou antisemitismu skutečně netrpí.

Proto to možná tolik zaráží: pokolikáté už jsme to zažili? A co se musí stát, abychom to už nikdy poslouchat nemuseli?

Když jsem se na to v prosinci 2003 ptal tehdejšího sparťanského bosse Vlastimila Košťála, bylo zřejmé, že moc neví, o čem je přesně řeč: „Byl bych rád, kdyby to (fanoušci) neskandovali. Ale oni často nevědí, co skandují, nejde o žádnou asociaci s holocaustem.“

Možná by jim to měl někdo vysvětlit – nejlépe třeba někdo z klubu, který už takové fanoušky má. Už před osmi lety o to v dopise vedení Sparty žádala i pražská židovská obec, ovšem výsledky se stále nedostavují.

Před dvěma lety na svém twitteru zase popustil uzdu vášním brankář Marek Štěch, tehdy ve službách anglického Yeovillu, dnes ve Spartě, který tradiční rivaly „svého“ klubu označil za – pardon, znovu citujeme – „za… Židy“.

Co by ovšem v Anglii vyvolalo prvotřídní skandál a hráče stálo možná celou kariéru, dopadlo pro Štěcha vcelku příznivě. Po omluvě, kdy svůj rasistický výstup zdůvodnil „hyperaktivitou“, získal angažmá právě ve Spartě, a dokonce pozvání do české reprezentace.

Sobotní derby proběhlo v očekávané atmosféře a není důvod myslet si, že by to příště mohlo vypadat jinak.

Trenér Sparty Vítězslav Lavička ocenil diváky za „parádní diváckou kulisu“, takže se už teď můžeme těšit nejpozději na podzimní pokračování a mnoho dalších dílů – až do chvíle, kdy nějaký osvícený rozhodčí zápas při prvním takovém výkřiku přeruší a při druhém okamžitě ukončí.

Protože nic jiného tu už zjevně nepomůže.

Autor je komentátorem Hospodářských novin

Eseje, fejetony, přednášky