Osobnost Plus – Jiří Dědeček (2018)

Přidal: Premek |

Listopad 9, 2018

Jiří Dědeček, básník, písničkář, spisovatel a překladatel a také předseda české pobočky Mezinárodního PEN klubu je hostem Osobnosti Plus. Miluje český jazyk a libuje si ve slovních hříčkách. Hrdý je například na slonéčko sedmitučné. Proč ho baví víc než dřív tvorba pro děti? A proč kdysi nesnášel a teď obdivuje patos? Jakou roli v tom hrála jeho vážná nemoc? Moderuje Lucie Vopálenská.

Natočeno 2018. Premiéra 9. 11. 2018 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Chvátalová, Kateřina – Vopálenská, Lucie: Na lidských právech vám začne záležet, když si přečtete o čínských lágrech, říká Jiří Dědeček. In web ČRo Plus, 9. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Čína je rozporuplná země. Nikdy jsem v ní nebyl, protože jsem byl mnohokrát fotograficky zachycen na protestech před čínskou ambasádou,“ říká básník, písničkář, spisovatel a překladatel a předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček.

„Upřímně řečeno bych se v kontinentální Číně necítil dobře,“ dodává.

Písničkář, básník, textař, překladatel a spisovatel Jiří Dědeček do roku 1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem, poté se v tvorbě osamostatnil. Má rád slovní hříčky a pracuje s nimi ve většině své tvorby. Mimo jiné je předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Dědeček se v rámci neziskové organizace Člověk v tísni podílí na lidskoprávních aktivitách. Z Kuby nebo Ruska přiváží rukopisy a tiskoviny, které mají šanci vycházet v exilu.

„Je to dobrodružství svého druhu. Ale upřímně řečeno, zkušenosti z těchto cest zpracovávám, teprve když se vrátím. Ve chvíli, kdy jsem v daném místě, zvažuji jen nejnutnější věci: abych přešel hranici, správně ukázal pas, našel lidi, které hledám, a podobně. Nechtěl bych ze sebe ale dělat dobrodruha. Nikdy se mi totiž během toho nic příšerného nepřihodilo. Vše vždy proběhlo mírumilovně a kulturně jako turistický výlet nablblého zbohatlého Čecha. Aspoň doufám, že jsem tak byl nahlížen místními orgány.“

Obavy z Číny

Básník a hudebník vysvětluje, proč se rozhodl nebýt nečinný a zapojit se do boje proti diktátu a totalitě: „Na lidských právech vám začne záležet ve chvíli, kdy si přečtete otřesné reportáže a svědectví o odebírání orgánů v čínských lágrech. O prohnaném a velmi perfidním způsobu mučení a věznění lidí. A pak si řeknete, že je to jedna z největších zemí na světě a její kultura se postupně rozšiřuje do všech oblastí planety. A čeká to tedy i nás.“

„Samozřejmě, že se toho bojím. A velmi. Čína nahání strach nikoli počtem obvyatel, ale způsobem vládnutí,“ dodává.

Kultura Číny se rozšiřuje a nás by mučení, které se tam odehrává, mohlo také čekat. Jiří Dědeček

Nezkrocená fantazie hříček

Psát pro dospělé čtenáře mu dnes už připadá marné. „Je ale otázka, proč by to pro děti nemělo být ještě marnější a proč by kniha vůbec neměla být marnost nad všechny. Díky dětem je ale více prostoru, aby se člověk mohl hříčkově vyřádit. Fantazie není vůbec ničím krocena. Když se dětská kniha povede, měla by být zabávnou četbou i pro dospělé. V tom je mi velkým vzorem Emanuel Frynta.“