Odchodem z vlády už nemá ČSSD co ztratit (2018)

Ministerský předseda navzdory dramatickému vývoji v kauze Čapí hnízdo nevyslyší sílící výzvy k abdikaci. Tím spíš je ale vážná politická krize poslední příležitostí pro ČSSD, jak odejít z vlády alespoň s nějakým zdáním důstojnosti.

Sociální demokraté teď mohou vypovězení koaliční smlouvy srozumitelně vysvětlit veřejnosti. Odhalení reportérů televize Seznam jen potvrdilo, že kolem vyšetřování možného dotačního podvodu, včetně obvinění syna premiéra, se dějí nadmíru podivné věci.

A pokud ČSSD vládu při hlasování o důvěře podrží, již nikdy se nezbaví otázky, proč tak učinila i navzdory alarmujícímu zjištění, že se spolupracovníci premiéra přičinili o vyvezení Andreje Babiše mladšího z dosahu vyšetřovatelů.

Při vstupu do vlády Jan Hamáček ujišťoval, že jako ministr vnitra dohlédne, aby vyšetřovatelé kauzy Čapího hnízda nebyli pod politickým nátlakem. To se mu zjevně nedaří. Jak jsme se dozvěděli přímo od ministra, policie věděla, že obviněný Andrej Babiš mladší se po nucených „krymských prázdninách“ uchýlil do Švýcarska.

Záchrana je mimo kabinet

Přesto policie, jak přiznal mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Aleš Cimbala, dosud neodeslala žádost o právní pomoc švýcarské justici. Což je liknavost, která na hony zavání právě politickým zásahem shůry.

Po půl roce se ukazuje, že voliči neocenili rádoby státotvorný vstup ČSSD do Babišovy vlády. Nijak neožily mizerné preference sociálních demokratů a v některých průzkumech klesly až na hranici pádu do mimoparlamentní nicoty.

Proto se nelze divit, že se řada sociálních demokratů obává předčasných voleb. Jenže ty bezprostředně nehrozí. Tomio Okamura přičinlivě spěchá Andreji Babišovi v ústrety s příslibem, že SPD nahradí hlasy sociálních demokratů. Jen by se tak stala zjevnou skrytá koalice ANO, SPD a KSČM, která spolehlivě funguje ve sněmovně.

Samozřejmě, vláda podporovaná výhradně extremisty, na nichž by byl závislý trestně stíhaný premiér, to je dost hrůzná představa. Neméně znepokojující je ale vidina, že podkopávání spravedlnosti a právního státu dál bude probíhat za bezmocného přihlížení rozkládající se ČSSD, která právě oslavila 140 let své existence.

Záchrana této jedné z mála našich tradičních stran jistě stojí za pokus. Na tom ale měla ČSSD začít pracovat již po prohraných volbách v opozici. Místo toho se vydala zdánlivě pohodlnější cestou přes Strakovu akademii. Teď je stále jasnější, že je to cesta do pekel.

Pokud ještě pro vnitřně rozvrácenou ČSSD existuje možnost záchrany, pak mimo kabinet, pro který je samotný premiér nejtěžším břemenem. A také mimo dosah pomstychtivé hlavy státu, která může ztratit zájem o ČSSD poté, co by se ocitla mimo vládní struktury. A nahradily by ji Okamurovy extremističtí populisté, s nimiž si prezident již delší dobu tak dobře rozumí.

Na obranu proti takovému mocenskému konglomerátu ale mohou vystoupit jen opoziční formace, ke kterým získá větší část veřejnosti alespoň základní důvěru. K nim teď nepatří ČSSD, která svým odchodem z vlády už vskutku nemá co ztratit.