EU a Británie nad propastí nedohody (2018)

Půl roku. Přesně tolik zbývá do chvíle, než Velká Británie po 46 letech členství jako první stát opustí Evropskou unii. Říjen obě strany svorně označily za klíčový měsíc pro posunutí vlekoucích se vyjednávání ke konečné dohodě.

Britská vláda věří, že už je na dosah ruky. Unie měsíce konstatuje žádný pokrok. Obě přitom mají svým způsobem pravdu. Dohoda ztroskotává na několika bodech, které jsou pro ni ovšem zásadní.

Pro samotný rozchod je hlavním jablkem sváru jak zajistit, aby Irský ostrov znovu nerozdělila fyzická hranice s celnicemi, a ty se tak znovu nestaly lákavým terčem pro ozbrojené radikály. Mír v Ulsteru sice už drží 20 let. I vzhledem k přetrvávající řevnivosti mezi hlavními severoirskými stranami a měsíce trvajícímu bezvládí ale není garantovaný na věky.

Ke klidu na severu Smaragdového ostrova nepřispívá ani nejistota ohledně výsledku brexitových rozhovorů. Londýnská vláda trvá na tom, že celá Británie opustí celní unii s evropským blokem. Jím požadovaná pojistka proti návratu tvrdé hranice ale Ulster v celní unii reálně ponechává. Nevyřešení tohoto sporu a následný brexit ve své nejtvrdší podobě povedou zákonitě k obnovení hraniční bariéry se všemi jejími negativními důsledky.

Sesazení premiérky

K odvrácení tzv. no-dealu se Británie a Evropská unie potřebují domluvit také na základních obrysech budoucích vztahů, zejména těch obchodních. Londýnská vláda je chce založit na volném pohybu zboží a zemědělských produktů.

Unijní partneři v tom ale už poněkolikáté spatřují britskou snahu o vyzobání nejsladších třešniček z koláče výhod jednotného unijního trhu. Pokud chce Spojené království volný pohyb zboží, mělo by podle unie akceptovat stejný režim i pro služby a pracovní sily. Z pohledu britské vlády by ale takový brexit už neznamenal brexit.

Britský plán z Chequers je pro Evropskou unii mrtvý minimálně od nedávného summitu v Salcburku. Velké podpoře se netěší ani doma. Vystupují proti němu jak opoziční labouristé, tak probrexitovské křídlo vládních konzervativců. Za životaschopný ho považuje vlastně už jen premiérka Mayová a její okolí.

Nynější výroční konference vládnoucí strany je tak pro ni klíčovou zatěžkávací zkouškou, která ukáže, v jak silné pozici vstoupí šéfka britské vlády a její tým do rozhodujícího měsíce pro brexitová jednání. Právě v jejím vlastním táboře totiž na Mayovou číhají největší nástrahy.

Na sesazení premiérky by její vnitrostraničtí oponenti potřebovali dostatek hlasů k vyjádření nedůvěry. Sjezd v Birminghamu proto dle všeho využijí hlavně k dalšímu okopávání jejích kotníků. Bývalý ministr pro brexit a jeden z hlavních rivalů David Davis už oznámil, že straně předloží alternativní plán k Chequers.

Mayová tak sice lidově řečeno kongres konzervativců politicky přežije, s posílením své pozice ale může asi jen těžko počítat. To spolu s jejím lpěním na dosavadních návrzích nenabízí příliš nadějné vyhlídky, že v říjnu k průlomu při brexitových jednáních opravdu dojde. A i kdyby ano, schválení jakékoli dohody v britském parlamentu je za současné konstelace vrcholně nejisté.