Nepříjemné podobnosti a nic nového (2018)

Při první obrovské, spontánní manifestaci proti 40 let trvající komunistické monopolní a totalitní moci. A padalo i slovo demise, jíž by měla podat za předcházející masakr studentů federální vláda.

Letos se ve výroční den také konaly protesty a organizátoři nikoli malého na pražském Staroměstském náměstí rozdávali účastníkům cedule s nápisem demise, zatímco do koše na Národní třídě hodil kdosi zvlášť radikální květiny od premiéra, prezidenta i předsedy SPD.

A na Václavském náměstí se opět zvonilo klíči. Gesto s kytkami bylo sice trochu přemrštěné, tomu ostatnímu se ale Andrej Babiš, Miloš Zeman a Tomio Okamura divit nemohou. Jen si říkat, že demonstrace zatím nejsou rozsáhlejší a než se rozrostou, důvody k nim se podaří rozmělnit. A jak předvídá hlava státu, časem rozhořčení opadne. 

Zatím klid na práci

Jeho hlavní příčina, tedy premiér, se nadto zřejmě nemusí obávat vyjádření nedůvěry ve sněmovně.

Když Jan Hamáček, šéf druhé strany v kabinetu říká, že by sice bylo nejlépe, kdyby Babiš kvůli nové dynamice kauzy Čapí hnízdo až do soudního líčení funkci opustil, ale jelikož ho v případě pádu vlády prezident hodlá opět jmenovat, nemá svržení vlády nyní smysl. A opozice navíc nedisponuje záložním plánem.

Hamáček ale ještě samozřejmě neví, jestli se nálada uvnitř ČSSD nezmění a bude se muset připojit k opozici. To znamená ale i k hlasům SPD, která ovšem chce paradoxně sociální demokraty v případném příštím vládním uskupení nahradit. Což není ani zdaleka jediná anomálie nastalé situace.

Dějinná věta a pořád dokola

Z níž především Babiš ovšem nemíní vycouvat a jeho pateční věta „nikdy neodstoupím, nikdy, ať si to všichni zapamatují“, má čáku vejít do dějin.

A aby k tomu přece jen nebyl donucen, snaží se ze všech sil. Nikoli však osamoceně, také s pomocí jím vlastněných médií, třebaže formálně zaparkovaných ve svěřenském fondu. Především stále znevěrohodňuje výroky svého syna o ne zcela dobrovolném pobytu na kontroverzním krymském poloostrově poukazováním na jeho vážnou duševní chorobu.

A ovšem také dokola opakuje, že jde o rozsáhlý a načasovaný komplot, a jak Andreje mladšího zneužili hyenističtí novináři. Sám se za ním o víkendu rozjel do Švýcar, exmanželka následně už s žurnalisty odmítla komunikovat a reportáž serveru Seznam.zprávy odsoudila.

Kdo ví?

Babiš starší si tedy možná zajistil rodinnou loajalitu (někdo by to ale mohl považovat za pokus o ovlivňování svědka), nicméně v neděli večer během speciálního rozhovoru pro TV Nova, připustil, že syn nadále považuje cestu s řidičem Agrofertu za vynucenou.

A nedokázal vysvětlit, proč se syn premiéra členské země Evropské unie ocitl na společenstvím neuznané anektované půdě. Nového se pak diváci na Nově nedozvěděli nic.

A nic také asi skoro nikdo ani nečekal. Ostatně není na místě vůbec zatím očekávat něco zásadního.  Bylo by k tomu třeba podstatně masovějších volání po Babišově odchodu, než jaké zatím proběhly. A kdo ví, jestli nepřijdou? Možná se na ně zvolna zadělává.