On Air – Jací jsou dnešní mladí věřící? (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 25, 2018

Poslechněte si rozhovor s mladým evangelíkem Janem o tom, jak ho změnilo přijetí křesťanství a jestli víra pomůže při depresích. Připravila Alžběta Medková.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 12. 2018 (ČRo Rádio Wave).

Lit.: Medková, Alžběta: Táta se bál, že se ze mě stane náboženský fanatik, říká Jan. Jací jsou dnešní mladí věřící? In web Radio Wave, 21. prosinec 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: „Jeden z prvních okamžiků, kdy jsem si uvědomil víru, byl v momentě deprese, kdy nic nedávalo smysl. A v tu chvíli jsem měl záblesk, že takhle to přece být nemůže,“ vypráví Jan. Vyrůstal v ateistické rodině, ale během studia na gymnáziu konvertoval na evangelickou víru. V rozhovoru popisuje, jak se jeho život změnil i nezměnil, co na tohle rozhodnutí řekli jeho blízcí i proč pro něj není až tak důležité, kdo je křesťan a kdo ne.

„Je nebezpečné myslet si, že víra vás ochrání před utrpením. Dřív nebo později se i věřící člověk dostane do situace, kdy zjistí, že to tak není,“ myslí si Jan. „Takoví lidé to pak vnímají jako svoje osobní selhání, myslí si, že jsou špatní věřící, a ovlivňuje to jejich vztah k nim samým i jejich blízkým.“ Jan sice říká, že být věřícím neznamená, že váš život bude jednodušší, ale nepopírá, že víra je něco, o co se může v těžkých chvílích opřít. Něco, od čeho se může odrazit.

Jak se žije mladým věřícím v ateistickém Česku? Poslechněte si cyklus rozhovorů s židovkou, katolíkem a evangelíkem o tom, proč se rozhodli věřit, jak víra ovlivňuje jejich každodenní život a osobní vztahy i jak jim dodává sílu v těch nejtěžších chvílích.

Jan je básník a víra se projevuje i v jeho textech. „Když píšu, tak často prožívám něco, co se blíží náboženskému vytržení. Člověk se pak třeba zpětně dívá na ten text a říká si: tohle jsem přece já nemohl vymyslet.“ Tvůrčí energie má podle Jana hlubší kořeny, než je on sám. „Možná je to provokativní, ale myslím, že aspoň z malinké částečky v těch textech promlouvá Bůh. Je to způsob komunikace mezi Bohem a člověkem.“

Změnila víra Janův vztah k sobě samému nebo ke svému okolí? Jan si myslí, že nijak výrazně. Jeho příklon k víře také neproběhl ze dne na den, ale trval několik let. „Je to samozřejmě nějaký zásadní aspekt, který mě ovlivňuje, ale nemyslím si, že bych se tím změnil.“ Principy mezilidských vztahů, které vyznává křesťanská etika, se skoro nijak nelišily od těch, ve kterých byl Jan vychovaný, a možná proto byl jeho příklon ke křesťanství tak plynulý a jednoduchý.

Janův otec byl z jeho rozhodnutí ze začátku trochu nešťastný, protože se bál, že se z Jana stane náboženský fanatik, ale postupem času dospěli ke vzájemnému pochopení. „Tatínek byl vždy hodně zásadový humanistický ateista, a i když to může vypadat, že naše pozice jsou hodně vzdálené, tak v důležitých věcech se shodujeme. A respektujeme se i v tom, v čem se lišíme.“

Pro Jana není víra až tak důležitá, ani když přijde řeč na přátele a lidi, kterými se obklopuje. „Člověk nemusí být křesťan k tomu, aby byl lidský. Znám bohužel i křesťany, jejichž uvažování je nelidské a kruté, i když si to třeba sami neuvědomují,“ říká Jan. „K lidskosti a vzájemnému respektu člověk nepotřebuje nějakou konkrétní víru, dokonce k tomu možná nepotřebuje vůbec žádnou víru. Věřím ale, že to je pro člověka do značné míry přirozené.“

Jak funguje vztah evangelíka a katoličky? Nechal by Jan své děti pokřtít a čím ho inspiruje baptismus? Poslechněte si celý rozhovor.

Radiodokument